32 C 34/2024-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně či jejích právních nástupců na svůj dluh neuhradil ničeho. Dlužná částka , částka, je tvořena pouze jistinou úvěru, žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (postoupení na , právnická osoba, ), Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (postoupení na žalobkyni), 2x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacími lístky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.2. Dříve než soud vydal rozhodnutí ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před vydáním rozhodnutí, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výroku II tohoto rozsudku.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 14. měsíčních splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení případu , částka, a poplatkem za inkaso splátek v hotovosti , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 15 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 187,60 %. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny oproti podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti.Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, vyživuje jednu nezaopatřenou osobu a má základní vzdělání. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný v soukromém sektoru za mzdu , částka, měsíčně, další příjem v poli „rodičovský příspěvek, výživné“ uvedl , částka, , výdaje uvedl částkou , částka, , sestávající z nákladů na bydlení , částka, a dalších osobních nákladů , částka, . Příjmy a zaměstnání žalovaného bylo údajně ověřeno z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Žalovaný dále uvedl, že nesplácí žádné dluhy.Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, a současně že se s ní žalovaný seznámil.Čestným prohlášením a souhlasem se zpracováním osobních údajů měl soud za prokázaný obsah této listiny, která nicméně není podstatná pro posouzení věci.Prostou kopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalovaný se žalobkyni při uzavření úvěrové smlouvy prokázal tímto občanským průkazem.Předžalobní výzvou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Předžalobní výzvou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, přičemž tento měl být uhrazen do 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy. Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že tohoto dne byla předžalobní výzva odeslána žalovanému na jeho kontaktní adresu.5. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně, jak byla uvedena v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Z provedeného dokazování je nicméně zřejmé, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si žádným způsobem neověřila. Soud zjistil, že proti žalovanému byla před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena dvě exekuční řízení, dalších sedm exekučních řízení bylo proti žalovanému zahájeno po uzavření smlouvy o úvěru. Z toho je zřejmé, že tvrzení žalovaného, že nemá jiné dluhy, které by byl povinen splácet, nebylo pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde by najisto zjistila, že tvrzení žalovaného neodpovídají skutečnosti. V takovém případě měla právní předchůdkyně žalobkyně podrobněji zkoumat, zda ostatní údaje, jež žalovaný uvedl, jsou pravdivé, zejména měla řádně ověřit jeho příjmy a výdaje. Příjmy byly údajně ověřeny, soudu o tomto ověření nicméně nebyl předložen žádný doklad a toto tvrzení žalobkyně tak zůstalo pouze v rovině neprokázaného tvrzení. V důsledku tohoto postupu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedolože