32 C 73/2024-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla údajně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , a žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřeboval, nicméně do dnešního dne je nevrátil. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky ve výši , částka, byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného, a to v srpnu 2022. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru ve výši , částka, , úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , Banka, , doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 25) – shodně i potvrzení o provedení transakce.Potvrzením o platbě měl soud za prokázanou platbu z účtu žalovaného na účet žalobkyně ve výši , částka, dne , datum, .Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl však za prokázané, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřel skutečně žalovaný (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění).Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své osobní údaje, dále uvedl, že je svobodný, žije v tříčlenné domácnosti, vyživuje jedno dítě, v domácnosti žijí dvě osoby s příjmem. Žalovaný žije v pronajatém bytě, je zaměstnaný jako zámečník/svářeč s příjmem , částka, , jeho měsíční výdaje činí , částka, . Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné exekuce, není v insolvenci a nejsou u něj ani podmínky pro podání insolvenčního návrhu.Zesplatněním spotřebitelského úvěr č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, .Kopiemi rodného listu žalovaného, občanského průkazu žalovaného, občanského průkazu a cestovního pasu , jméno FO, měl soud za prokázané, že žalobkyně disponuje prostými kopiemi uvedených dokladů.Výpisy z účtu žalovaného za květen, červen a červenec 2022 měl soud za prokázané, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání a z dalších zdrojů, jeho výdaje nicméně tvrzením neodpovídaly, neboť ve všech třech měsících, i přes vysoké příjmy, se výdaje žalovaného těmto příjmům prakticky rovnaly. To znamená, že žalovaný evidentně neměl výdaje ve výši pouhých , částka, . Současně z výpisů vyplývá i několik dalších spotřebitelských úvěrů.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.1. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému nebyla před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuce, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno exekucí osm.2. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, . Soud nicméně neměl za prokázané, že smlouvu o úvěru uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť smlouva nebyla žalovaným podepsána, ani nebyla opatřena jiným projevem jeho vůle. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla podepsána elektronicky soud nepovažuje za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, shodně za důkaz nepovažuje ani tzv. verifikační platbu, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Soud proto nemá za prokázané, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, dne , datum, . I pokud by soud připustil řádné uzavření úvěrové smlouvy, neměl za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila před jejím uzavřením úvěruschopnost žalovaného, byť měla k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze na základě tvrzení žalovaného, která nicméně výpisům z jeho účtu neodpovídala, zejména stran jeho výdajů. Současně soud zjistil, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy zřejmě měl další závazky, které zamlčel, neboť krátce po uzavření úvěrové smlouvy proti němu bylo zahájeno několik exekučních řízení. Také z výpisů z účtu jsou patrné další platby, které odpovídají dalším spotřebitelským úvěrům. Soud proto pouze pro úplnost doplňuje, že i pokud by smlouva o úvěru byla uzavřena řádně, respektive by před jejím uzavřením byla řádně zjištěna totožnost žalovaného, smlouva o úvěru by byla neplatná, neboť se žalobkyně před jejím uzavřením dostatečně nezabývala tím, zda je žalovaný skutečně úvěruschopný.3. Jelikož nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla vůbec uzavřena, případně zda byla uzavřena s osobou žalovaného, přiznal soud žalobkyni podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši , částka, , a to nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení úroku a smluvní pokuty, včetně zákonného úroku z prodlení z této části žalované částky, jak je vyčísleno ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl.4. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.1. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.4. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 1