32 C 90/2024-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 18,18 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem, za dobu trvání smlouvy uhradil pouze částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na úroky a poplatky. Splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Potvrzením o úhradě ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před projednáním, resp. rozhodnutím věci, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výroku II tohoto rozsudku.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 45týdenních splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořená jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 35,53 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 270,05 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována na základě tvrzení žalovaného ve formuláři, který žalovaný vyplnil. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, žije v nájemním typu bydlení s partnerkou a nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu. Žalovaný uvedl, že pracuje jako lešenář na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem , částka, , další příjem uvedl , částka, jako vedlejší příjem ze státní sociální podpory. Své výdaje odhadl částkou , částka, měsíčně, sestávající z výdajů na bydlení , částka, (s poznámkou „jedna polovina“), osobních výdajů , částka, , jiné výdaje neuvedl. Žalovaný uvedl, že nesplácí žádné jiné zápůjčky ani úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiných poskytovatelů.Dohodou o pracovní činnosti ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán na dobu určitou do , datum, , dle přiložených výplatních pásek jeho skutečný příjem odpovídal příjmu tvrzenému.Oznámením Úřadu práce ČR a poštovními složenkami měl soud za prokázané ověření tvrzení výše vedlejšího příjmu, v tomto případě příspěvku na bydlení, který byl vyplácen přímo žalovanému.Nájemní smlouvou a stvrzenkami o úhradě nájemného měl soud za prokázané žalovaným tvrzené výdaje za bydlení.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.Zařízením zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí6. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalovanému nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena žádná exekuční řízení, rovněž po uzavření úvěrové smlouvy nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, který byl v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně úvěruschopný ve vztahu k výši poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně si dostatečně ověřila všechna podstatný tvrzení žalovaného, a neměla důvod pochybovat o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve sjednané výši, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně, z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby