46 C 262/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala v žalobním petitu zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení a částky , částka, . Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný poskytnuté prostředky nesplatil. Nadto požaduje žalobkyně žalobou poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, , poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu „presto“ , částka, , poplatek za informační servis SMS ve výši , částka, a konečně smluvní pokutu ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.4. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo a je vedeno množství nalézacích řízení (č.l. 11 a 12) a že ve věci žalovaného byla v době před datem uzavření úvěrové smlouvy vedena exekuční řízení (například sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, aj.).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, soud zjistil, smlouva není podepsána žalobkyní. Splatnost úvěru měla nastat , datum, , přičemž žalovaný měl žalobkyni vrátit celkem , částka, . RPSN úvěru činila 2 115,69 % (!).7. Z přehledu bankovních transakcí vyplývá, že žalovanému byla zaslána částka celkem , částka, dne , datum, .8. Dle vnitřního dokladu „Identifikované příjmy“ vyplývá, že údajný příjem žalovaného měl činit , částka, . Žalobkyně však nepřipojila příslušné listiny, z nichž byl příjem zjištěn (údajný bankovní výpis).9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného se podává, že žalovaný uvedl, že žije sám. Výše pravidelných měsíčních výdajů na splácení půjček měla činit , částka, , na bydlení měl žalovaný vydávat , částka, , další nezbytné výdaje měly dosahovat výše , částka, a tzv. ostatní zbytné výdaje měly být , částka, , výše příjmu měla být , částka, . Rezerva na výdaje byla žalobkyní stanovena ve výši , částka, a vypočítané minimální výdaje dosahovaly , částka, . Podle žalobkyně dosahoval disponibilní příjem žalovaného částku , částka, .10. Dle výzvy k úhradě byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, podle podacího lístku odeslanou téhož dne.11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako „smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené věřitelkou nepodepsané „smlouvy o úvěru“ skutečně došlo. Naopak, ve věci je prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, když písemnou smlouvu žalobkyně nepodepsala.12. Z provedeného dokazování nadto vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, když zcela ignorovala jak žalovaným uváděnou částku na splátky dřívějších dluhů, tak jeho značné zadlužení.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.20. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.21. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.22. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).23. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze