46 C 316/2023-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení.2. Podle žaloby žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce , částka, . Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem , částka, , přičemž žalovaný uhradil celkem , částka, . Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, . Žalobou je požadována jistina ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, . Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, , úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši , částka, a úrok a úrok z prodlení od , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.5. Z úřední činnosti je soudu známo, že bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy byly proti žalovanému nařízeny Okresním soudem v Mostě dvě exekuce sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, a byla proti němu vedena nalézací řízení (č.l. 13 a 16).6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:7. Dle dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobkyně měla důsledně zjišťovat kreditní skóre neboli credit scoring klient, přičemž byl využíván statistický model, na základě něhož žalobkyně určila limit nejvyšší měsíční splátky, byla ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Využity byly registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.8. Z listiny „potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ plyne, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši , částka, . Žalovaný byl svobodný, bydlel v podnájmu, neměl děti. Byl zaměstnán s příjmem , částka, měsíčně, tvrzený příjem ostatních členů domácnosti činil údajně , částka, . Žalovaný v žádosti uvedl měsíční (nespecifikované) výdaje domácnosti ve výši , částka, . V externích registrech (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, ISIR, CEE a MVČR nebyla ohledně žalovaného zjištěna negativní skutečnost.9. Ze smlouvy , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že dle smlouvy měl být žalovaný svobodný, bezdětný, s učňovským vzděláním, měl bydlet v podnájmu. Od zaměstnavatele , právnická osoba, . měl pobírat čistý příjem , částka, měsíčně. Příjem ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti měl činit , částka, měsíčně. Podle textu úvěrové smlouvy činila výše úvěrového rámce , částka, , s úrokem 27,88 % p. a. a s RPSN 31,75 %. Úvěr měl být splacen měsíčními splátkami. Smlouva žalovaným podepsána není a měla být sjednána distančně.10. Z výpisu z úvěrového účtu úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu čerpal nejprve částku , částka, a postupně i další částky až do výše , částka, , přičemž úvěr zpočátku i řádně splácel. Počínaje jedenáctou splátkou splatnou dne , datum, však splácet přestal. Úhrady ze strany žalovaného činily celkem , částka, .11. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky , částka, do 14 dnů od sepsání výzvy. Podle podacího archu byla zásilka odeslána , datum, .12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění před podáním žaloby. Podle podacího archu byla zásilka odeslána , datum, .13. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usne