46 C 71/2024-73 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení a částky , částka, jako nepovoleného debetu na běžném účtu.2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, , na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši , částka, . Na základě úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný svůj úvěr nesplácel. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , smluvní úrok z kontokorentu ke dni , datum, ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřila žalobkyně z dokladů žalovaného. Žalovaný byl prověřen v NRKI a BRKI. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý příjem ve výši , částka, . Žalobkyně vycházela s ohledem na nízkou výši úvěru z tvrzení žalovaného. Žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dřívějších úvěrů. Žalobkyně proto výdaje žalovaného stanovila sama částkou , částka, . V případě žádosti žalovaného o kontokorent si žalobkyně tuto úvěrovou zprávu vyžádala dne , datum, , přičemž žalovaný v bankovním registru klientských informací nebyl nalezen. Žalovaný byl dále prověřen v databázi společností v rámci skupiny PPF. O úvěruschopnosti žalovaného neměla žalobkyně pochybnosti.4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovaný nemá od , datum, evidován pobyt v České republice. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena prostřednictvím slovenského soudu na adresu jeho pobytu na Slovensku.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Z informace žalobkyně k žádosti žalovaného o kontokorent ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný o sobě žádné informace nesdělil, jen to, že je údajně zaměstnaný s příjmem , částka, měsíčně. Následnou žádost o půjčku ve výši , částka, již žalovaná zamítla. Tehdy žalovaný o sobě uvedl, že má základní vzdělání, je ženatý, bydlí u rodičů, a dřívější úvěry splácel , částka, měsíčně, pracuje ve společnosti , právnická osoba, na dobu určitou s příjmem , částka, měsíčně.7. Z úvěrové zprávy vyplývá, že kromě základních informací o adrese a kontaktních údajích žalovaného je tato zpráva nevyplněná.8. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá zřízení běžného účtu žalobkyní žalovanému.9. Dle dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, je patrné, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, . Žalovaný uvedl místo jeho pobytu na Slovensku.10. Podle přehledu čerpání a splácení kontokorentu ke dni , datum, je patrná výše čerpané jistiny ve výši , částka, a výše obchodního úroku ve výši , částka, .11. Z výpisu z běžného (korunového) účtu za období od , datum, do , datum, vyplývá, že počáteční zůstatek žalovaného činil , částka, , žalovaný čerpal celkem , částka, a připsáno mu bylo jen , částka, . Konečný zůstatek činil mínus (-), částka, .12. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, je zřejmé, že závazky žalovaného byly zesplatněny a vyčísleny ke dni zesplatnění ve výši , částka, . Dle přehledu odchozích zpráv byla výzva odeslána dne , datum, . Shodně pak podle poštovního podacího archu.13. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.20. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.21. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.22. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).23. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský