50 C 151/2023-34 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2022, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 158 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 480 Kč počínaje 14. 7. 2022 a konče poslední splátkou splatnou dne 14. 6. 2030. Žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby pouze částku 2 658 Kč. Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 23. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2022, omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen právních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalovaný trpí středně těžkou mentální retardací, kdy jeho stav je trvalý a léčbou nezměnitelný. Žalovaný pak není schopen důstojné samostatné existence, neumí číst, psát ani počítat, dokáže se však podepsat, není schopen pochopit účel a smysl peněz, není schopen porozumět důsledkům uzavřených smluv. O této skutečnosti byla žalobkyně soudem informována, následně vzala částečně žalobu zpět s tím, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku II. rozsudku jako rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými penězi. Žalobkyně uvedla, že je otázkou, zda byl žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy nesvéprávný, když opakovaně čerpal peněžní prostředky u žalobkyně a též je víceméně pravidelně splácel. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalovaný, resp. jeho opatrovnice se k žalobě nevyjádřili, k ústnímu jednání se bez předchozí omluvy nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila, vyjádřila se písemně, jak je uvedeno výše. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 158 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 658 Kč, jak soud zjistil z předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Úvěr měl žalovaný splácet měsíčně po 2 480 Kč, jak soud zjistil z předložené smlouvy o úvěru, podepsané elektronicky dne 16. 6. 2022, což vyplývá z předloženého záznamu o podpisu klienta. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly ověřeny příjmy žalovaného ve výši měsíčních mezd cca invalidního důchodu 14 840 Kč, byly ověřeny veřejné databáze, kdy z jedné nebylo zjištěno nic závadového a z druhé vyplývá nižší riziko pro poskytnutí úvěru. Je nutné uvést, že žalovaný byl stávajícím klientem žalobkyně, měl u ní založený bankovní účet, žalobkyně tak měla přehled o jeho výdajích a příjmech. schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nicméně soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný v okamžiku podpisu úvěrové smlouvy byl osobou nesvéprávnou, která nemohla platně smluvně jednat v rozsahu předmětu smlouvy ve výši 158 000 Kč s příslušenstvím, což deklarovalo soudní rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 19 Nc 13001/2020-144 ze dne 23. 5. 2022. Žalobkyně výzvou ze dne 16. 7. 2023 s poštovním podacím archem prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel ze shora uvedených zákonných ustanovení a uzavřel, že žalovaný nemohl platně uzavřít smlouvu o úvěru, neboť v době jejího uzavření byl osobou se sníženou svéprávností, v jejímž důsledku nebyl schopen platného právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako neplatnou. Poskytnuté peněžní prostředky ve výši 158 000 Kč jsou bezdůvodným obohacením, které vzniklo žalovanému jejich přijetím. Žalobkyně prokázala výpisem z úvěrového účtu žalovaného, že mu uvedenou částku odeslala na účet. Z výpisu z účtu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 658 Kč. Rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou ve výši 158 000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 2 658 Kč je bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen na výzvu žalobkyně vydat. Žalobkyně prokázala výzvou k zaplacení ze dne 3. 7. 2023, že vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení a žalobkyně podle ustanovení § 1968 o. z., může jako věřitel vymáhat splnění dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 672 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 692,55 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovení § 160 o.s.ř. jako třídenní.