61 C 247/2024-17 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující se žalovaná jako odběratel elektřiny považuje za poplatníka televizního poplatku, neboť ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy žalobkyně neoznámila žalobkyni čestným prohlášením opak, přičemž o důsledcích neprokázání opaku ve stanovené lhůtě byla žalovaná žalobkyní poučena. Jako poplatník televizního poplatku měla žalovaná povinnost platit žalobkyni částku , částka, měsíčně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen „zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“). Žalovaná nedostála své poplatkové povinnosti a dluží žalobkyni poplatky za období od července 2023 do března 2024.3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně obdržela od dodavatele elektrické energie databázi odběratelů elektrické energie, z níž zjistila, že žalovaná je odběratelem elektřiny. Následně byla žalovaná dne , datum, žalobkyní vyzvána, aby se do 30 dnů od doručení výzvy přihlásila do evidence poplatníků nebo zaslala žalobkyni čestné prohlášení o platbách televizních poplatků, popř. čestné prohlášení, že nevlastní ani není držitelem TV přijímače nebo že je od placení poplatků ze zdravotních či sociálních důvodů osvobozena. Popř. aby třetí osoba oznámila žalobkyni, že žalovaná je na uvedené adrese neznámá, odstěhovala se nebo zemřela. Pokud by se žalovaná ve 30 denní lhůtě nevyjádřila, byla poučena, že bude považována za poplatníka televizních poplatků a bude zařazena do evidence poplatníků. Žalovaná se ve výše uvedené lhůtě nevyjádřila, proto byla zapsána do příslušné evidence jako poplatník televizních poplatků od června 2023, o čemž byla žalovaná dne , datum, žalobkyní vyrozuměna spolu s výzvou, aby první platbu ve výši , částka, za období červenec 2023 uhradila do , datum, . Žalovaný nezaplatila televizní poplatek za období od července 2023 do března 2024, celkem , částka, , a to ani přes opakované výzvy žalobkyně.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná dle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se jako odběratel elektřiny považuje za poplatníka televizního poplatku ve smyslu § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, protože žalobkyni po písemné výzvě neoznámila písemným čestným prohlášením ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy opak. O následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě byla žalovaná žalobkyní poučena. Žalovaná tak byla žalobkyní zařazena do evidence plátců televizních poplatků. Platit televizní poplatek byla žalovaná povinna žalobkyni jako provozovateli televizního vysílání dle § 7 odst.1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je žalovaná jako fyzická osoba povinna platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce s tím, že první platba televizního poplatku byla splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaná stala poplatníkem. Výše televizního poplatku činí , částka, měsíčně dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Protože žalovaná nezaplatila dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ani na základě výzvy žalobkyně, byla žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně práva na zaplacení úroku z prodlení. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, jsou odůvodněny § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě se žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti, tj. od , datum, do , datum, , tj. ke dni vyhotovení žaloby v kapitalizované výši , částka, , kdy byla žalovaná s úhradou těchto televizních poplatků již v prodlení. Za další období žalobkyně úrok z prodlení již přiznat nežádala.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. Pokud je činnost žalobkyně financována převážně výběrem televizních poplatků, je namístě po žalobkyni požadovat, aby si sama zajistila jejich správu a vymáhání. Ve sporech o zaplacení dlužných televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize (srovnej např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12 ze dne , datum, nebo I. ÚS 3768/14 ze dne , datum, ). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo výjimku z výše uvedeného a tedy přiznat žalobkyni náklady právního zastoupení, nedošlo. Jelikož se jednalo o právně jednoduchou věc, kdy žalobkyně disponuje patřičným právním aparátem pro vymáhání televizních poplatků, soud neshledal náklady právního zastoupení za účelně vynaložené. Soud tak při určení náhrady nákladů řízení postupoval, jako kdyby žalobkyně nebyla právně zastoupena a přiznal ji na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x , částka, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem , částka, .8. Soud žalobkyni přiznal paušální náhradu nákladů dle § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť jinou náhradu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.