50 C 200/2025-42 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále jen“ , Anonymizováno, “) a žalovaný uzavřeli Smlouvu o Spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, , který čerpal prostřednictvím kreditní karty. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5% poskytnuté částky, nejméně pak , částka, a to k 17. dni v měsíci. Dohodnutý úrok činil 22,68 % ročně. Dle uzavřené Smlouvy byl žalovaný povinen, v případě prodlení se splácením dohodnutých splátek, k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky včas a řádně, proto , Anonymizováno, zesplatnila poskytnutý úvěr a odstoupila od Smlouvy s účinností ke dni , datum, . , Anonymizováno, řádně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Věřitel a následně žalobkyně vyzvali žalovaného k úhradě, avšak žalovaný ke dni podání tohoto návrhu svůj závazek v plné výši neuhradil, a to ani po zaslání výzvy dle §142a o.s.ř. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 115 %ročně od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení.Podáním ze dne , datum, , žalobkyně doplnila žalobní tvrzení v tom směru, že před uzavřením úvěrové smlouvy, právní předchůdkyně provedla lustraci v dostupných registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku, stejně jako v interní databázi klientů. Věřitelka byla však povinna vycházet z pravdivosti údajů o příjmových poměrech, které jí předložil žalovaný jako žadatel o úvěr. Zároveň předložila výpis z účtu žalovaného za dobu od září do prosince 2019. Uvedla, že má za to, že úvěruschopnost byla posouzena s řádnou možnou péčí.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu).Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , soud zjistil, že se společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu , částka, . Úrok byl sjednán pevnou částkou 22,68 % měsíčně. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 6 644 z výše čerpání úvěru do výše úvěrového rámce , částka, se žalovaný zavázal splatit , částka, . V článku V. byla dohodnuta smluvní pokuta v případě prodlení s placením ve výši 0,1% denně z dlužné částky.Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že , Anonymizováno, zkoumala příjem žalovaného, který byl zjištěn ve výši , částka, . Výdaje za měsíc byly žalovaným uvedeny ve výši , částka, . , Anonymizováno, zjistila, že v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný žádné další úvěry. S ohledem na úvěrové zatížení ve výši , částka, měsíčně, byly volné prostředky žalovaného ve výši , částka, měsíčně shledány jako dostatečné, pro poskytnutí úvěru.Z předložených výpisů z účtu žalovaného za období od září 2019 do prosince 2019, soud zjistil, že banka měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Ze samotných výpisů žalovaného za uvedené období, soud nezjistil, že by žalovaný nebyl schopen vyjít se svými příjmy.Z předloženého výpisu, přehledu plateb na úvěrovém účtu žalovaného, soud zjistil výši a průběh vzniku dlužné částky, kdy žalovaný zaplatil poslední splátku v červnu 2023.Z předložených smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se seznamem postupovaných pohledávek, soud zjistil, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo žalovanému zasláno téhož dne.Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne , datum, a předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že , Anonymizováno, odstoupila od úvěrové smlouvy ke dni , datum, a žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky , částka, (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě).Z předloženého ceníku , Anonymizováno, soud zjistil výši dohodnutých poplatků za poskytnutý úvěr.Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalovaného s úhradou peněžitého plnění a odstoupení od úvěrové smlouvy.Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C 679/18 (OPR-, právnická osoba, . proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.Z tvrzení žalobkyně, a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Pokud se jedná o příjmy a výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru a měla tak možnost posoudit jeho majetkové poměry i ve vztahu k jeho pravidelným měsíčním výdajům a příjmům.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,