12 C 382/2025-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal žalobce žalované do užívání byt č. , hodnota, v bytovém domě č. p. 197 blok 10 v , adresa, . Nájemní vztah byl na základě dohody smluvních stran prodlužován a trval do , datum, . Předmětnou žalobou žalobce požaduje zaplacení dlužného nájemného za období leden 2022 ve výši , částka, , únor 2022 ve výši , částka, , březen 2022 ve výši , částka, a květen 2022 ve výši , částka, a dále nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši , částka, za rok 2021 a ve výši , částka, za rok 2022.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, měl soud za prokázané, že mezi účastníky vznikl dne , datum, nájemní vztah k bytové jednotce č. , hodnota, v bytovém domě , Anonymizováno, , adresa, .4. Z dodatků č. , hodnota, až 14 k nájemní smlouvě soud zjistil, že nájemní vztah byl opakovaně prodlužován, a to až do , datum, .5. Z evidence předpisů a plateb soud zjistil, že výše nájemného činila za období od ledna 2022 do dubna 2022 částku , částka, , a za měsíc květen 2022 pak částku , částka, . Soud dále zjistil, že žalovaná uhradila na nájemném za měsíc únor 2022 částku , částka, .6. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 soud zjistil, že celkové náklady na služby činily , částka, , přičemž žalovaná uhradila na zálohách , částka, . Výše nedoplatku z tohoto vyúčtování tak představovala částku , částka, .7. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022 soud zjistil, že celkové náklady na služby činily , částka, , přičemž žalovaná uhradila na zálohách , částka, . Výše nedoplatku z tohoto vyúčtování tak představovala částku , částka, .8. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a rovněž, že se tato výzva dostala do její dispozice.9. Po hmotněprávní stránce soud věc posoudil podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě vznikla žalované povinnost hradit sjednané nájemné. Nárok žalobce na úhradu nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu soud posoudil podle § 2247 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb., neboť z provedených vyúčtování vyplynula výše skutečných nákladů na služby, výše uhrazených záloh i výsledné nedoplatky. Nárok na úroky z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě vyhověl. Z důvodu, že je žalovaná v prodlení s jednotlivými platbami na nájemném a zároveň je v prodlení s placením nedoplatku na službách, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), protože účastník sice byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů za celkem , hodnota, úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.