12 C 383/2025-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal žalobce žalované do užívání byt č. , hodnota, v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, blok , Anonymizováno, v , adresa, . Nájemní vztah byl na základě dohody smluvních stran prodlužován a trval do , datum, . Předmětnou žalobou žalobce požaduje zaplacení dlužného nájemného v období leden 2022 až červen 2023 po , částka, , červenec 2023 ve výši , částka, a dále nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši , částka, za rok 2021, ve výši , částka, za rok 2022 a ve výši , částka, za rok 2023.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, měl soud za prokázané, že mezi účastníky vznikl dne , datum, nájemní vztah k bytové jednotce č. , hodnota, v bytovém domě č. p. 197, blok 10, v , adresa, .4. Z dodatků č. , hodnota, až 12 k nájemní smlouvě soud zjistil, že nájemní vztah byl opakovaně prodlužován, a to až do , datum, .5. Z evidence předpisů a plateb soud zjistil, že výše nájemného činila za období od ledna 2022 do června 2023 částku , částka, , a za měsíc červenec 2023 pak částku , částka, .6. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 soud zjistil, že celkové náklady na služby činily , částka, , přičemž žalovaná uhradila na zálohách , částka, . Výše nedoplatku z tohoto vyúčtování tak představovala částku , částka, .7. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022 soud zjistil, že celkové náklady na služby činily , částka, , přičemž žalovaná uhradila na zálohách , částka, . Výše nedoplatku z tohoto vyúčtování tak představovala částku , částka, .8. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2023 soud zjistil, že celkové náklady na služby činily , částka, , přičemž žalovaná uhradila na zálohách , částka, . Výše nedoplatku z tohoto vyúčtování tak představovala částku , částka, .9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a doložil, že se tato výzva dostala do její dispozice.10. Z hmotněprávního hlediska soud nájemní smlouvu posoudil podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), užívání bytu žalovanou v době přesahující ujednanou dobu nájmu posoudil soud podle § 2285 o. z., vyúčtování služeb posoudil soud podle § 2247 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení posoudil soud podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě vyhověl. Z důvodu, že je žalovaná v prodlení s jednotlivými platbami na nájemném a zároveň je v prodlení s placením nedoplatku na službách, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek.12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), protože účastník sice byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů za celkem , hodnota, úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.