32 C 26/2026-33 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru N – TIMES č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem, který mohl být zvýšen až do výše , částka, . Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně dohodnutým způsobem, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění, odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, splatnost pohledávky nastala ke dni , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, je tvořena: nesplacenou jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, , smluvní pokutou , částka, , pojistným , částka, a úroky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.2. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 23 – 24 spisu) v němž uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z dostupných databází, kde žalovaného lustrovala – doklady o těchto lustracích soudu předloženy nebyly. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které jsou promítnuty do žádosti o spotřebitelský úvěr, a dalších dokladů, které žalovaný doložil. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu listiny, které budou podrobněji rozebrány dále. Žalobkyně dále spočetla disponibilní zůstatek podle zavedeného vzorce a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Na závěr žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, a na konto smlouvy o úvěru neuhradil ničeho.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. , hodnota, ze dne , datum, – podepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který měl být splacen ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , úrok byl sjednám ve výši 30,59 % ročně a RPSN ve výši 30,6 % ročně.Sazebníkem – revolvingový spotřebitelský úvěr N-TIMES ze dne , datum, + Všeobecnými pojistnými podmínkami č. , hodnota, – 12/2018 měl soud za prokázané znění těchto listin.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na splátkách celkem , částka, .Odchozí úhradou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, na nákup zboží dle smlouvy o úvěru.Zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž po provedené analýze byl žalovaný shledán úvěruschopným.Odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto dopisem odstoupila od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Upomínkou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že sama žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Detailní informací k zásilkám měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byla podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že úvěruschopnost žalovaného správně vyhodnotila. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, která si řádným způsobem neověřila. Příjmy a výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny pouze na základě statistických modelů. Zároveň si nijak neověřila majetkové poměry, způsob bydlení ani to, zda má žalovaný další finanční závazky. Z výpisu exekučních řízení E a EXE soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 3 exekuční řízení EXE. Z toho je evidentní, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl, naopak šlo o dlužníka, neschopného řádné splácet své závazky. Tyto závazky žalovaný vůči právní předchůdkyni žalobkyně zatajil. Z posouzení úvěruschopnosti přitom vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla provést lustraci žalované v registrech SOLUS, IS, CRIF a Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, což s ohledem na výše uvedené nasvědčuje nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, poku