32 C 405/2025-37 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec až do výše , částka, . Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, dostala se do prodlení se splátkou splatnou , datum, , žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávku zesplatnila dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Dlužná částka byla tvořena pouze jistinou nesplaceného úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.Ve druhém nároku se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, – a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 23 - 31 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalované dva doklady totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu a dodatečný doklad o příjmech, dále si sama žalobkyně opatřila lustrace z dostupných databází. Na základě shromážděných informací posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z příjmu , částka, měsíčně, nákladů na bydlení , částka, měsíčně, pravidelných finančních závazků , částka, měsíčně, sázek , částka, měsíčně, náklady domácnosti , částka, měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na splátky úvěru neuhradila ničeho.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, . Shodně vyplývá i z detailů o provedených platbách doložených žalobkyní, z nichž vyplývá rovněž i verifikační platba , částka, z účtu žalované na účet žalobkyně dne , datum, .Auditní doložkou elektronického podpisu ze dne , datum, měl soud za prokázané, že tímto postupem došlo ze strany žalované k odsouhlasení smlouvy o úvěru včetně předsmluvních informací a že její totožnost byla při přístupu do rozhraní ověřena prostřednictvím SMS zprávy.Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané obsah této listiny.Datového výstupu z Credit Info CEE ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná neprocházela insolvenčním rejstříkem, měla negativní záznam v registru SOLUS a neprocházela centrální evidencí exekucíKopií občanského průkazu žalované a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů.Upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu , e-mail, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k řádnému splácení úvěru, e-mailové upomínky byly zaslány na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky učiněnou zástupcem žalobkyně dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebylo v době před ani po uzavření smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované, a že na tento účet byla dne , datum, poukázána částka , částka, ze strany žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že žalované tuto částku poskytla, a to zřejmě z titulu v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Je nesporné, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že se v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tj. neprokázala, že zjišťovala jakékoli informace o žalované, neznala výši jejích příjmů, výdajů ani množství a výši dalších případných závazků. Soud zjistil, že žalovaná byla závislá na úvěrech od jiných nebankovních společností. Toto mohla žalobkyně snadno zjistit, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalované k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.1