32 C 411/2025-35 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o bankovních produktech a službách“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně založila a vedla pro žalovaného běžný účet, v jehož rámci poskytovala žalovanému službu Flexikredit, tedy možnost přečerpat debetní zůstatek na účtu do záporného zůstatku, a to až do výše úvěrového limitu , částka, . Žalovaný službu využíval, porušil však závazek ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit. Právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování služby Flexikredit a debetní zůstatek ve výši , částka, převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, , žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, právní předchůdkyně žalobkyně proto vzniklou pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena dlužnou jistinou úvěru , částka, , poplatky a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 24 – 25 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena v Žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT, o kterých žalovaný prohlásil, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaný předložil, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje, neboť byly žalovaným pouze předloženy k nahlédnutí. Právní předchůdkyně žalobkyně dále při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, přičemž po provedeném hodnocení došla právní předchůdkyně k výsledku, že žalovaný je úvěruschopný a poskytla mu požadovaný úvěrový rámec.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Výpisem z úvěrového účtu + Platební historií měl soud za prokázané výši úvěrového rámce, který představoval částku z nepovoleného debetu, do kterého se žalovaný dostal.Smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne , datum, měl soud za prokázané, že na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, včetně služby Flexikredit, umožňující přečerpání debetního zůstatku na účtu do záporného zůstatku + Dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou den , datum, měl soud za prokázané, že povolený limit byl sjednán na částku , částka, , úroková sazba činila 21,99 % ročně a RPSN 33,12 %.Žádostí o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o povolení debetního zůstatku na běžném účtu č. , č. účtu, ve výši , částka, .Vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti Flexikredit Standart č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím požadovaného úvěrového rámce.Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané znění tohoto formuláře a dále také, že žalovaný s těmito informacemi výslovně souhlasil.Základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru účinného od , datum, + Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, BANK, a. s. ze dne , datum, + Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele ze dne , datum, měl soud za prokázané znění a obsah těchto listin.Oznámení o zesplatnění ze dne , datum, měl soud za prokázané, že tímto dopisem právní předchůdkyně žalobkyně došlo k zesplatnění pohledávky žalovaného ke dni , datum, , přičemž dlužná částka k tomuto dni činila , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byla podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že úvěruschopnost žalovaného správně vyhodnotila.Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena 4 řízení EXE a po uzavření smlouvy o úvěru bylo zahájeno dalších celkem , hodnota, exekučních řízení EXE, z toho je evidentní, že žalovaný už v době uzavírání smlouvy o úvěru měl další dluhy, které však právní předchůdkyni žalobkyně nepřiznal. Z toho je evidentní, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl, naopak šlo o dlužníka neschopného řádné splácet své závazky. Tyto závazky žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zamlčel, právní předchůdkyně žalobkyně jejich existenci mohla nicméně poměrně snadno zjistit v registrech dlužníků. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné inf