32 C 416/2025-50 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně tak vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dlužná částka byla tvořena jistinou nesplaceného úvěru , částka, a náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, .2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 24 – 32 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalovaného dva doklady totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a dodatečný doklad o příjmech, dále si sama žalobkyně opatřila lustrace z dostupných databází. Na základě shromážděných informací posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z příjmu , částka, měsíčně, nákladů na bydlení , částka, měsíčně, z pravidelných finančních závazků , částka, měsíčně, nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti , částka, , sázení a hazardních her , částka, . Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uhradil na jistinu úvěru 3 splátky úroků ve výši , částka, , tj. celkem , částka, .3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, . Shodně vyplývá i z detailů pohybu o provedených platbách doložených žalobkyní, z nichž vyplývá rovněž i verifikační platba , částka, z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne , datum, . Z výpisů z účtu žalovaného je dále evidentní, že žalovaný čerpal další úvěru v řádu desítek tisíc korun od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů.Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřely smlouvu pomocí SMS kódu a znění této smlouvy.Datovém výstupem z Credit Info CEE ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, měl negativní záznam v registru SOLUS a neprocházel centrální evidencí exekucí.Kopií občanského průkazu žalovaného a cestovního pasu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů.Detailem pohybu – bezhotovostní platba měl soud za prokázanou platbu , částka, odeslanou z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne , datum, .Detailem pohybu – okamžitá příchozí platba měl soud za prokázanou verifikační platbu , částka, došlou z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne , datum, .Přílohou č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl, tyto žalobkyně vedla ve své interní listině. V lustraci SOLUS procházel bez záznamu a celkově byl vyhodnocen jako úvěruschopný s tím, že má dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle smlouvy o úvěru činí , částka, .Upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu , e-mail, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k řádnému splácení úvěru, e-mailové upomínky byly zaslány na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky učiněnou zástupcem žalobkyně dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 6 exekučních řízení EXE. Po uzavření smlouvy o úvěru nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekučních řízení.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , č. účtu, , který patřil žalovanému, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany žalobkyně dne , datum, , a to na základě jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Je nesporné, že žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výplatních pásek, výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy žalobkyně nicméně posoudila účelově tak, aby žalovanému vytvořila disponibilní příjem, z nějž by byl schopen úvěr splácet. Žalovaný měl sice pravidelný příjem ze zaměstnání, měl nicméně současně řadu dalších závazků ze spotřebitelských úvěrů. Z výpisů z účtu je evidentní, že žalovaný si v měsících před uzavřením smlouvy o úvěru napůjčoval úvěry v řadu desítek tisíc korun od nebankovních poskytovatelů úvěru, současně je zřejmé, že žalobkyně neměla žádné informace o dalších závazcích žalovaného, které jsou z výpisu evidentní. Z toho je zřejmé, že žalovaný skutečně nebyl schopen po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, či již v době jejího uzavření, dále splácet své závazky a dostal se do exekuce. Žalovaný měl řadu úvěrů, které nebyl schopen splácet. Toto mohla žalobkyně snadno zjistit, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalovaného k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spo