32 C 432/2025-44 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, původně úvěr ve výši , částka, , žalovaný načerpal úvěr v celkové výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, a smluvním úrokem , částka, . Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovaným. Dále uvedla, že před podáním žalobního návrhu zaplatil žalovaný částku , částka, , ovšem z důvodu administrativní chyby nebyla tato částka započtena, a proto žalobkyně vzala žalobu co do částky , částka, zpět, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 37 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně –Výpis z běžného účtu ze dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ) měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala tyto částky na účet žalovaného - z této listiny je současně patrná verifikační platba , částka, z účtu žalovaného na účet právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, – tuto verifikační platbu nicméně nelze bez dalšího přiřadit k předmětné úvěrové smlouvě, jelikož byla učiněna prakticky necelých pět měsíců před jeho poskytnutím.Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne 28. 10., které byly údajně uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu. Obsahem smlouvy byl úvěr ve výši , částka, poskytnutý na 30 dnů, celkem k zaplacení bylo , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 272,86 % ročně, RPSN činila 1224 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalovaného.Obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, měl soud za prokázané, že i právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byly poskytnuty platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to zřejmě z titulu žalovaným nepodepsané smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalovaného, tvrzení o tom, že majetková situace žalovaného byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo prokázáno. Právní předchůdkyně žalobkyně se současně nijak nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného před tím, než uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, výpis z jeho účtu u banky zjistila by, že žalovaný má další úvěry od jiných nebankovních společností, a také že se hojně věnuje sázkám na internetu.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlč