32 C 479/2025-34 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru N – TIMES č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr , částka, s tím, že úvěrový limit činil , částka, . Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně dohodnutým způsobem, využila žalobkyně svého oprávnění, odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, splatnost pohledávky nastala ke dni , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, je tvořena: nesplacenou jistinou úvěru , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 22 – 24 spisu) v němž uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dostupných databází, kde žalovaného lustrovala (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) – doklady o těchto lustracích soudu předloženy nebyly. Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které jsou promítnuty do žádosti o spotřebitelský úvěr, a dalších dokladů, které žalovaný doložil. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu listiny, které budou podrobněji rozebrány dále. Žalobkyně dále spočetla disponibilní zůstatek podle zavedeného vzorce a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Na závěr žalobkyně uvedla, že žalovaný na konto smlouvy o úvěru uhradil celkem , částka, .3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. , hodnota, ze dne , datum, – podepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který měl být splacen v 11 měsíčních splátkách po , částka, , úrok byl sjednám ve výši 26,82 % ročně a RPSN ve výši 26,8 % ročně.Sazebníkem – revolvingový spotřebitelský úvěr N-TIMES ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této listiny.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách celkem , částka, .Oznámením o odchozí platbě ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, .Zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, . měl soud za prokázané, že žalobkyně provedla posouzení žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž po provedené analýze byl žalovaný shledán úvěruschopným.Odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění ze dne , datum, měl soud za prokázané, měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto dopisem odstoupila od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byla podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že úvěruschopnost žalovaného správně vyhodnotila. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, která si řádným způsobem neověřila. Příjmy a výdaje žalovaného byly žalobkyní ověřeny pouze na základě statistických modelů. Zároveň si nijak neověřila majetkové poměry, způsob bydlení ani to, zda má žalovaný další finanční závazky. Z výpisu exekučních řízení E a EXE soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekučních řízení, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno 1 exekuční řízení EXE. Z toho je evidentní, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a naopak z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl a šlo o dlužníka, neschopného řádné splácet své závazky.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvě