Okresní soud v Mostě 50 C 79/2026-37 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem , částka, . Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši , částka, , smluvních pokut v celkové výši , částka, a nákladů na upomínání ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 68,35 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ve výši , částka, a dále od , datum, pak smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Před prvním jednáním ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení zastavil v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku.4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , její Přílohy č. , hodnota, , Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , předsmluvního formuláře ze dne , datum, , prohlášení klienta ze dne , datum, , soud zjistil, že na základě smlouvy, uzavřené na dálku, poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 68,82 % ročně a pojištěním ve výši , částka, měsíčně, prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalované se splácením byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru a náhrada nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši , částka, za každou splátku.6. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet žalované uvedeného ve smlouvě o úvěru dne , datum, poukázána částka , částka, . Z Hodnocení klienta se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem ve výši , částka, měsíčně. Na výdajích spojených s bydlením hradila , částka, , na spoření a ostatních nákladech pak , částka, měsíčně, na splátkách dalších úvěrů a půjček , částka, , jako životní minimum byl stanoven měsíční náklad , částka, .7. Z výpisu z registru SOLUS nevyplývá žádná negativní informace k žalované, její dluhová expozice byla ve výši , částka, .8. Kopie občanského průkazu žalované prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje.9. Z platební historie smlouvy vyplývá, jak žalovaná úvěr splácela a výše dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem , částka, ve čtyřech splátkách.10. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá zesplatnění dlužné částky v celkové výši , částka, .11. Z výzev k zaplacení ze dne 15. 9., 16. 10., , datum, , , datum, a předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.12. Z předložených výpisů eurového účtu na majitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud nezjistil nic podstatného pro posouzení uplatněného nároku, neboť se nejedná o účet, na který by žalobkyně poukázala peníze dle úvěrové smlouvy a není to účet žalované.13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).14. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a pojištěním, prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, . Žalovaná na úvěr uhradila celkem , částka, .25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.27. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z lustrace databází SOLUS, NRKI a z údajů uvedených žalovanou. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalované, ostatně ani o jejím příjmu, když nebyla předložena pracovní smlouva. Z výpisu registru SOLUS vyplývá dluhová angažovanost žalované a dle hodnocení žalobkyně není uvedena žádná splátka jiného úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak, dle soudu, s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí, pouze formálně a na základě tvrzení které poskytla pouze žalovaná, bez jejich základního ověření.30. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka , částka, , poskytnutá žalované, bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Z platební historie vyplývá, že bylo uhrazeno celkem , částka, , žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni rozdíl ve výši , částka, (viz výrok II).31. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované. Dle rozsudku NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na uvedené určil soud dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaná dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.32. Ve zbývající části, tedy co do zbývající jistiny, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání, smluvního a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky , částka, , což představuje 57,09 % ve věci. Žalovaná byla úspěšná co do částky , částka, , což představuje 42,91 % ve věci. Rozdíl činí 14,18 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka a účast u jednání dne , datum, ) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4x , částka, (z tarifní hodnoty , částka, , když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí , částka, včetně DPH a zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Z toho má žalobkyně právo na náhradu 14,18 %, tj. , částka, .34. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.