14 C 211/2020-28 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že poskytl synovi ([příjmení] Daniel) žalovanému od [datum] do [datum] samopláteckou péči. Po celou dobu, kdy byla žalobcem synovi žalovaného poskytována zdravotní péče, nebyl syn žalovaného zdravotně pojištěn v České republice, ani v jiném státě. Podrobný přehled zdravotních výkonů (vyúčtování péče), které byly žalobcem synovi žalovanému poskytnuty, žalobce přikládá jako důkaz. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] dohodu o přistoupení k dluhu, která byla uzavřená podle § 1892 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a to k dluhu ve výši 400.000 Kč. Žalovaný přistoupil k dluhu a uznal svůj dluh vůči žalobci co do jeho důvodu i výše, přičemž se zavázal dlužnou částku žalobci zaplatit. V rámci dohody o přistoupení k dluhu se žalovaný rovněž zavázal uhradit žalobci případné navýšení ceny zdravotní péče, a to o ty zdravotní výkony, které byly k datu uzavření dohody synovi žalovanému sice již provedeny, jejichž cena však nebyla dosud vyčíslena, a rovněž o cenu těch zdravotních výkonů, které budou synovi žalovanému ještě provedeny. Dohodu zasílá žalobce jako důkaz. Z tohoto titulu žalobci vznikl v souladu s příslušnými položkami přílohy [číslo] zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, nárok na úhradu tzv. samoplátecké zdravotní péče v celkové výši 413 116,43 Kč. Tato cena zdravotní péče byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. Žalovaný byl v souladu s citovaným právním předpisem povinen uhradit samopláteckou péči za syna ve lhůtě dle vystavené faktury. Do dnešního dne žalovaný na pohledávku žalobce nic neuhradil, ač k tomu byl žalobcem vyzván. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je plnění ze závazkového vztahu, kdy jeden účastník je občanem Ukrajiny, který v době uzavření smlouvy měl a i nyní má bydliště v České republice, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o předmětném právu v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) ani dle komunitárního práva, neboť dne [datum] byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), uveřejněna pod [číslo] Sb. m. s. – účinná od [datum]. Podle ustanovení článku [číslo] Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Věcná příslušnost Okresních soudů se pak podává z ustanovení § 9 občanského soudního řádu„ a contrario“. Místní příslušnost podepsaného soudu je dána z toho důvodu, že v době zahájení řízení byl tento soud soudem místa bydliště žalovaného. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude právní vztah řídit. Podle čl. 48 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. V daném případě tedy právním řádem České republiky. 4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. V průběhu dokazování listinnými důkazy učinil soud následující skutková zjištění: 6. Fakturou [číslo] má soud za prokázané, že žalobce vystavil dne [datum] fakturu na předmětnou částku se stanoveným datem splatnosti [datum]. Součástí faktury je i příloha, ve které jsou specifikovány jednotlivé úkony zdravotní péče, které jsou účtovány. 7. Z dohody o přistoupení k dluhu ze dne [datum] se podává pasivní věcná legitimace žalovaného. 8. Výzvou ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím. 9. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 10. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 11. Žalobce je poskytovatelem zdravotnických služeb. Žalovanému byly poskytovány žalobcem zdravotnické služby (tyto jsou specifikované v přehledu výkonů), když se jednalo o služby tzv. samoplátcovské. Za tyto služby žalobce žalovanému vystavil fakturu. Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. 12. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění účinném do 31. 12. 2013, se ze zdravotního pojištění se nehradí, nebo se hradí jen za určitých podmínek, zdravotní výkony uvedené v příloze [číslo] tohoto zákona. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. 14. Žalovanému byla poskytována ústavní zdravotní péče. Žalovanému tak vznikla povinnost v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 48/1997 Sb. a přílohy [číslo] k tomuto zákonu uhradit žalobci úkony tzv. samplátcovské zdravotní služby, které mu žalobce řádně vyúčtoval fakturou. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost uhradit poplatek za jemu poskytnutou péči, soud rozhodl tak, že žalovaného zavázal k zaplacení dlužné a žalobcem požadované částky. Žalobci vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné a neuhrazené částky, jehož výši a počátek prodlení soud shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu (výrok I. rozsudku). Lhůtu k plnění uložil soud jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 125 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 16 525 Kč a dále v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. částka 600 jako paušální náhrada za celkem dva úkony po 300 Kč (předžalobní výzva k plnění a vyhotovení a zaslání návrhu na vydání platebního rozkazu). Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci, a to dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.