12 C 68/2020-36 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobě tvrdil, že žalovaná uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Dne [datum] byla část závodu [právnická osoba] převedena ve prospěch [právnická osoba] (původní věřitel). Žalobce coby postupník, uzavřel dne [datum] s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tedy celkem částku 25 950 Kč. Tato částka měla být zaplacena ve 13 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne [datum]. Úvěr byl poskytnut dne [datum], což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná povinnost splácet dlužnou částku řádně a včas nesplnila, ocitla se v prodlení. Žalobce po žalované požadoval zbývající dlužnou částku 11 650 Kč a úrok z prodlení. 2. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, posuzoval její měsíční příjmy po odečtení závazků a pravidelných výdajů, apod. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vhozením do schránky v místně trvalého pobytu. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalované nemůže toto svou intenzitou převážit. 5. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] byla učiněna s žalovanou analýza úvěruschopnosti žalované, kdy na straně žalované bylo zjištěno, že má měsíční příjmy cca 17 608 a měsíční výdaje 13 848 Kč, spolu s 1 000 Kč rezervou bylo zjištěno, že má měsíční volné prostředky maximálně ve výši 2 760 Kč. Po udělání Credit scoringu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce měl za prokázané, že žalované lze poskytnout úvěr maximálně 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 950 Kč. 6. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, náklady tvořily 10 950 Kč a celkem tak měla žalovaná na konci žalobci vrátit 25 950 Kč. 7. Prohlášením o kontaktní osobě a pracovní smlouvou [právnická osoba]. Preymesser logistika spol. s.ro. a Smlouvou o ubytování ze dne [datum] a výpisem z bankovního účtu, má soud za prokázané, že žalovaná sdělila další kontaktní osobu na sebe (svoji sestru), a byla v době uzavření spotřebitelskému úvěru zaměstnána jako skladnice s příjmem cca 17 000 Kč. Současně žalovaná prokázala místo svého skutečného bydliště a výši svého nájmu. 8. Polským občanským průkazem, dokladem o rodném čísle a potvrzením ČR o přechodném pobytu na území ČR má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dostatečně ověřil totožnost žalované. 9. Smlouvou o části závodu má soud za prokázané, že dne [datum] byla část závodu [právnická osoba] převedena ve prospěch [právnická osoba] (původní věřitel). 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] a [právnická osoba] uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanou. Uvedené bylo žalované sděleno spolu s předžalobní výzvou k plnění dopisem ze dne [datum], zaslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. <b>11. Soud má za prokázaný následující skutkový stav:</b> 12. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení žalobní tvrzení prokazuje žádost o úvěr, úvěrová smlouva, informace pro spotřebitele. Poskytnutí úvěru dokládá smlouva, částka byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaná se zavázala k úhradě částky poskytnuté jí jako úvěr a k úhradě sjednaných poplatků, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaná úvěr a sjednané poplatky žalobci ani jeho právnímu předchůdci řádně a úplně nesplatila. Žalovaná dluží částku uvedenou ve výroku rozsudku. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Písemnosti byly zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by oznámila poskytovateli úvěru změnu adresy. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. 13. Žalovaná zůstala nečinná, proti uplatněnému nároku ničím nebrojila, netvrdila žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázala, že by dlužnou částku nebo její část uhradila. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalované, byly doručovány na adresu jejího bydliště. 14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb. dle odst. 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 20. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zák