10 C 272/2020-15 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 53.500 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. V žalobním tvrzení uvedl, žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne [datum]. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Dle smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tak činí 21.000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2.500 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30.000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21.000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2500 Kč. Pohledávku žalobce neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobce ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Z potvrzení o přijaté platbě, smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobce zaregistroval do jeho systému. V souvislosti s touto registrací se žalovaný seznámil s podmínkami pro poskytování podnikatelského úvěru u žalobce. Žalovaný požádal žalobce v elektronické formě o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč. Žádosti žalovaného bylo vyhověno a žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 21.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději do [datum]. Účastníci si dále sjednali, že žalovaný povinen uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, neboť neuhradil ani jedinou splátku. 5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve výši 55.600 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 30.000 Kč, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý poplatek. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost z úvěrové smlouvy řádně, když ve sjednaném termínu splatnosti neuhradil žalobci jistinu úvěru a sjednaný poplatek. Žalobci tak vznikl nárok nejen na zaplacení jistiny a poplatku z úvěru, ale také na sjednanou smluvní pokutu. Protože žalovaný svoji povinnost z výše uvedené smlouvy neplnil řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Soud žalobci rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.140 Kč a náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměny za zastupování za 3 úkonu právní služby po 3.260 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen a.t., (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a 3 režijní paušály za právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 15.062,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.