10 C 221/2020-346 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě dne 25. 9. 2020 domáhal určení, že je vlastníkem stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. V důsledku rozdělení pozemkové parcely [číslo] žalobce následně změnil žalobu tak, že se domáhal určení, že je vlastníkem stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobce svůj žalobní návrh odůvodnil tím, že Městský úřad Náchod, odbor životního prostředí, jako věcně příslušný vodoprávní úřad obdržel dne 22. 1. 2020 od žalovaných žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce obdržel od vodoprávního úřadu výzvu k seznámení se se spisem vedeným v souvislosti s žádostí žalovaných o povolení k nakládání s podzemními vodami, neboť žalobce se stal vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], a tedy i účastníkem řízení vedeného před vodoprávním úřadem. Žalobce zjistil, že již dříve bylo vedeno řízení o žádosti o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] k.ú. [obec], které zahájil žalovaný 1, avšak ze strany [územní celek] byla vznesena námitka, že žalovaný 1 není vlastníkem vodovodu, ale pouze uživatelem. Za další uživatele vodovodu označila [územní celek] také zbylé žalované, přičemž na základě uvedených skutečností uzavřeli žalovaní dohodu o užívání vodovodu s prohlášením, že jim není historický vlastník vodovodu znám a že se jedná o nemovitou věc opuštěnou, čímž byla splněna podmínka pro zahájení aktuálního, tedy předmětného správního řízení. Žalobce svým podáním ze dne 11. 2. 2020 uplatnil v předmětném správním řízení námitku vlastníka vodovodu, neboť byl vlastníkem pozemků v osadě [příjmení], k.ú. [obec] a také většiny zde umístěných staveb, avšak uvedený nemovitý majetek žalobce pozbyl vyvlastněním v roce 1948. Část pozemků a staveb byla žalobci navrácena. Dle žalobce je vodovod původní historickou stavbou postavenou okolo roku 1930, která zásobovala hájovnu, polesí a původní výletní hostinec. Stavba vodovodu byla původním vlastnictvím žalobce a jako historická stavba a součást pozemků žalobci vydaných na žalobce znovu přešla. Na zbytek dotčených pozemků byl žalobcem uplatněn restituční nárok. Vodoprávní úřad v předmětném řízení konstatoval, že otázku vlastnictví vodního díla, jímacího zářezu a vodovodu považuje za spornou a nemůže jednoznačně zjistit vlastníka předmětné stavby, přičemž otázku vlastnictví předmětného jímacího zářezu a vodovodu vodoprávní úřad označil za otázku předběžnou, o které mu nepřísluší rozhodovat. Existence vlastnictví je však předpokladem pro vedení řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu. Za účelem zjištění vlastníka jímacího zářezu a vodovodu bylo řízení před vodoprávním úřadem přerušeno. 2. Žalovaný 1 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vlastnické právo žalobce k vodovodu a jímacímu zářezu plně uznává. Učinil nesporným, že sám dříve žádal o povolení k nakládání s podzemními vodami jakožto domnělý vlastník a následně spolu s ostatními žalovanými uzavřel dohodu o užívání vodovodu tak, aby byla splněna formální podmínka pro vedení řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami před vodoprávním úřadem, tedy nahrazení neexistence vlastnictví k jímacímu zářezu a vodovodu dohodou. Žalobce podal proti této dohodě námitky, což žalovaný 1 považoval za obrat ve věci a vlastnické právo žalobce nemínil nikterak rozporovat. Nikdo z žalovaných nepředkládá tvrzení o existenci právního titulu ve vtahu k jímacímu zářezu a vodovodu, který by mohl vlastnictví některého z žalovaných založit. 3. Žalovaný 2 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatnění žalobou v celém rozsahu neuznává, neboť žalobce svůj nárok na určení výlučného vlastnického práva k vodovodu zdůvodňuje tak, že se jedná o původní stavbu vodovodu z dob, kdy mu vlastnické právo ke zdejším pozemkům bylo bezprávně odňato. K nápravě majetkových křivd církevním subjektům byl přijat restituční zákon, dle kterého žalobce uplatnil nárok na vydání pozemků. Vydání lokálního vodovodu, jakožto samostatné věci nebylo předmětem nároku žalobce v procesu restituce. V daném místě se již nedá hovořit o existenci historického vodovodu, což plyne z pasportu stavby vodovodu. Lokální vodovod není majetkem církevního subjektu ani součástí nebo příslušenstvím vydaných nemovitých věcí. Nejedná se ani o věc, která by byla nezbytná k řádnému užívání vydaných nemovitých věcí. Původní řad AaBz azbestového potrubí byl nahrazen zcela novým plastovým potrubím a spolu s řadem C realizovaným v roce 1958 nahradil původní vodovod. Žalovaný 2 je přesvědčen, že vznikla nová věc, která nemůže být ve vlastnictví žalobce. Do obnoveného vodovodu investoval prostředky žalovaný 1 a žalovaný 2, což dokládá smlouva o dílo. Obnovením vodovodu došlo ke vzniku liniové stavby. 4. Žalovaný 3 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vodovod je třeba považovat za liniovou stavbu, která není součástí pozemku. Vyjádřil obavy z finančních požadavků žalobce a ze závislosti na spotřebě vody na rozvíjejícím se rekreačním areálu. Nelze dovozovat, že vlastnictví prameniště automaticky vyvozuje vlastnictví vodovodu. Ze stejného prameniště je zásobována také [územní celek]. 5. Žalovaná 4 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se s ostatními žalovanými pokoušela zlegalizovat odběr vody, jak bylo doporučeno Odborem životního prostředí, Městský úřad Náchod. Po několika schůzkách na Obecním úřadě ve [obec] se žalovaní shodli na utvoření jakéhosi„ družstva vlastníků“, čímž by byl odběr vody zlegalizován. Dle žalované 4 splňuje předmětný vodovod definici liniové stavby, která není součástí pozemku. Žalobce by se měl stát jedním z účastníků vznikajícího„ družstva vlastníků“, neboť bez soustavné péče o vodovod obyvateli [příjmení] by žalobce neměl prakticky co žádat. Celý vodovod byl prakticky v dezolátním stavu, vedlo v azbestových trubkách, na rekonstrukci se nejvíce podílel žalovaný 1, žalovaný 2, obec Žďár nad Metují, a žalovaný 8. 6. Žalovaná 5 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nesouhlasí s určením vlastnického práva ve prospěch žalobce, neboť v její rodině se traduje po generace, že předmětný vodovod vybudovali všichni tehdejší osadníci společně, aby měli přívod vody k jednotlivým nemovitostem. Nesouhlasí tak, aby vodovod vlastnil pouze žalobce, neboť by mohla přijít o přívod vody, jelikož žalobce by měl výsostné právo rozhodovat o přívodu vody a případné její ceně. 7. Žalovaná 6 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se necítí být pasivně legitimována a uznala, že žalobce je vlastníkem jímacího zářezu a předmětného vodovodu. Žalovaná 6 se necítila být ani nechtěla být spoluvlastnicí vodovodu, jak plyne z výhrady uvedené v dohodě o užívání vodovodu. 8. Žalovaný 7 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že neuznává nárok žalobce k předmětnému vodovodu, neboť jeho rodina je jednou z historicky nejstarších osadníků na [příjmení] a z vyprávění předků ví, že vodovod byl vždy společný, tedy všech osadníků, a jeho předci se podíleli na výstavbě, správě a údržbě vodovodu. Osadníci vodovod společně vybudovali, ale i řádně využívali s vědomím, že se jedná o vodovod společný, tedy všech osadníků na [příjmení], mohlo tedy dojít k vydržení vlastnického práva. Jedná se o poctivou držbu, neboť osadníci byli v dobré víře, že vodovod je společný a patří všem osadníkům. 9. Žalovaný 8 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že liniové stavby nejsou součástí pozemku, a proto nelze určit vlastnické právo k předmětnému vodovodu na základě zásady superficio solo cedit. Žalobce nedoložil důkazy, které by dokládaly, že vodovod je součástí pozemků žalobce, přičemž důkazní břemeno v tomto smyslu nese žalobce. Žalovaný 8 se domnívá, že vodovod byl vybudován všemi původními vlastníky pozemků. Nejjistějším způsobem určení vlastnického práva k předmětnému vodovodu je využití institutu vydržení, neboť všichni žalovaní a jejich právní předchůdci využívali vodovod v dobré víře, že jsou všichni společně a nerozdílně vlastníky vodovodu. Většina žalovaných se společně podílela také na rekonstrukci vodovodu z roku 2010. Změnu postoje žalovaného 1 k vlastnictví předmětného vodovodu považuje žalovaný 8 za účelové, neboť takové rozhodnutí by pro žalovaného 1 bylo příznivější. Žalovaný 8 považuje za podstatné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 18. 12. 2019, na základě kterého byly žalobci vydány některé pozemky, ze kterého plyne, že žalobce není právním nástupcem žalovaného 2, nýbrž mu byly pouze vydány pozemky. Žalovaný 8 dále upozorňuje na připomínky [územní celek], ze kterých plyne, že se obec a žalovaní účastnili na opravách vodovodu. Skutečnost, že se žalovaní považují za spoluvlastníky vodovodu, dokládá i uzavřená dohoda o užívání vo