12 C 176/2021-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 400 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 25. 4. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem byla úvěrovaná částka ve výši 12 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný vyčerpal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit. Žalovaný byl povinen posledně uváděnou částku vrátit v termínu stanoveném smlouvou. Žalovaný se však dostal do prodlení a úvěrovanou částku žalobci nevrátil. V případě prodlení žalovaného vznikl žalobci rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky zpožděných plateb za každý den prodlení (celkem tedy 5 400 Kč). Následně dne 19. 8. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce a žalobce smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce a žalobce žalovaného vyzývali k uhrazení dlužné částky. Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. V souvislosti se zákonnou povinností posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy schopnosti splácet, je třeba přihlédnout k výši požadované jistiny a k době splatnosti jistiny s příslušenstvím. V případě, že žalovaný požadoval zapůjčení jistiny v hodnotě 12 000 Kč, která byla splatná do 17. 5. 2019 (21 dní) ode dne poskytnutí jistiny, avšak splatnost jistiny mohla být prodloužena o 351 dní, je třeba mít za to, že žalovaný byl schopný úvěr splatit. Žalovanému byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, byly mu vysvětleny důsledky prodlení se splácením dlužné částky. <b>5. V průběhu dokazování učinil osud ve věci následující skutková zjištění:</b> 6. Úvěrovou smlouvou ze dne [datum], [číslo] obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce a výpisem čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO: [anonymizováno] [PSČ], uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr na částku [částka]. Dne [datum], k [číslo] požádal žalobce o další úvěr k téže úvěrové smlouvě, a to ve výši 5 000 Kč. Žalovaný poskytnutou částku úvěru čerpal převodem na bankovní účet. Z úvěrové smlouvy rovněž plynula žalovanému povinnost uhradit žalobci – v případě prodlení s uhrazením úvěru – smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené a splatné částky za každý den prodlení. Také se zavázal uhradit úroky z prodlení ve výši 2 365 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, jakožto postupitel a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] v žalované výši. 8. [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobce vyčíslil jistinu na 12 000 Kč, nesplacený úrok 2 365 Kč, nesplacené smluvní pokuty 5 412 Kč a poplatek 100 Kč za upomínání. 9. Výpisem z [právnická osoba], má soud za prokázané, že žalobce z bankovního účtu vedený na jeho jméno zaslal aktivační částku 0,01 Kč, k aktivaci úvěru. Soud má dále za prokázané, že v období od 26. 4. 2019 do 10. 5. 2019 byla na účet žalovanému vyplácena postupně hotovost z poskytnutého úvěru. 10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 má soud za prokázané, že o postoupení žalované pohledávky plynoucí z výše uváděné smlouvy o úvěru z právního předchůdce žalobce na žalobce byl žalovaný informován tímto oznámením. 11. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 5. 2021 a archem české pošty má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky nejpozději do dne 12. 5. 2021. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb. 12. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. <b>13. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> 14. Právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba], [IČO] - uzavřel s žalovaným dne 25. 4. 2019, resp. 10. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr na částku 12 000 Kč a následně dalších 5 000 Kč (dodatečná půjčka). Žalovaný poskytnutou částku úvěru čerpal průběžně v období dubna a května 2019 převodem na jeho bankovní účet. Z úvěrové smlouvy rovněž plynula žalovanému povinnost uhradit žalobci – v případě prodlení s uhrazením úvěru – smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené a splatné částky za každý den prodlení. Dne 17. 8. 2020 došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] v žalované výši. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. 9. 2020. Následně byl žalovaný upomínán o dlužnou a žalobou uplatněnou částku předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021. Žalovaný dosud na dlužnou částku 12 000 Kč ničeho neuhradil. 15. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2017, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 8. 9. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce - společnosti [právnická osoba] - a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 18. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena