12 C 196/2021-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 7 495 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 27. 2. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem byla úvěrovaná částka ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná vyčerpala poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit. Žalovaná byla povinna posledně uváděnou částku vrátit v termínu stanoveném smlouvou. Žalovaná se však dostala do prodlení a úvěrovanou částku žalobci nevrátila. V případě prodlení žalované vznikl žalobci rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč. Následně dne 29. 8. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce a žalobce smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Právní předchůdce žalobce a žalobce žalovanou vyzývali k uhrazení dlužné částky. Žalovaná dosud na dlužnou částku ničeho neuhradila. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. V souvislosti se zákonnou povinností posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy schopnosti splácet, je třeba přihlédnout k výši požadované jistiny a k době splatnosti jistiny s příslušenstvím. V případě, že žalovaná požadovala zapůjčení jistiny v hodnotě 5 000 Kč, která byla splatná do 29. 3. 2019 (27 dní) ode dne poskytnutí jistiny, avšak splatnost jistiny mohla být prodloužena, je třeba mít za to, že žalovaná byla schopná úvěr splatit. Žalované byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, byly mu vysvětleny důsledky prodlení se splácením dlužné částky. <b>5. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> 6. Právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba], [IČO] - uzavřel se žalovanou dne 27. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované úvěr na částku 5 000 Kč. Žalovaná poskytnutou částku úvěru čerpala v období od 27. 2. 2019 do 5. 3. 2019 převodem na její bankovní účet. Z úvěrové smlouvy rovněž plynula žalované povinnost uhradit žalobci – v případě prodlení s uhrazením úvěru – smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené a splatné částky za každý den prodlení. Dne 29. 8. 2020 došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovanou plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] v žalované výši. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 8. 9. 2020. Následně byla žalovaná upomínána o dlužnou a žalobou uplatněnou částku předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2021. Žalovaná dosud na dlužnou částku 7 495 Kč ničeho neuhradila. 7. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2019, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 8. 9. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce - společnosti [právnická osoba] - a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč, a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutou smluvní pokutu. 10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. 11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 5 000 Kč a dále žalované vznikla povinnost uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč. Výše smluvní pokuty byla ujednána v úvěrové smlouvě, když tato je tvořena 0,1 % denně z dlužné a neuhrazené částky, se kterou je dlužník v prodlení. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. 12. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 386 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 400 Kč (tj. za 2 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), a jeden úkon ve výši 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1 368 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuj