12 C 199/2021-52 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 34 406,46 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel dne 29. 6. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 68 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný byl současně dle smluvního ujednání povinen hradit žalobci obchodní úrok z neuhrazené jistiny a dále pak pojištění úvěru a měsíční poplatky za správu úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnil a s úhradou poskytnutého úvěru se dostal do prodlení, úvěrový věřitel čerpaný úvěr kapitalizoval (zesplatnil), a to dne 15. 6. 2020. Žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení dlužné částky, žalovaný však na výzvy žalobce nereagoval. Za této procesní situace tak žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována v žádosti o poskytnutí úvěru, kdy byly zjišťovány příjmy žalovaného, jeho bytové a zaměstnanecké údaje. Současně byl žalovaný prověřován dostatečně v databázích za účelem jištění jeho dostatečné bonity. 6. Smlouvou o úvěru ze dne 29. 6. 2018, [číslo], obchodními podmínkami pro vedení úvěrového účtu a pro vydávání a výpisu z úvěrového účtu žalovaného, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce a sazebníkem žalobce má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 29. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na částku 68 000 Kč. Ta byla zaslána žalovanému dne 2. 7. 2018. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal hradit úvěrovému věřiteli měsíční splátku 1 095 Kč, včetně úroku z čerpaného úvěru ve výši 8,90 % p. a. z vyčerpané a neuhrazené jistiny úvěru, poplatky za úkony související se smlouvou a pojištění úvěru. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobce, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalovanému zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného má potom soud za prokázané, jakým způsobem byla úvěrovaná částka jednorázově čerpána. Ke dni 15. 6. 2020 došlo k zesplatnění celé dlužné pohledávky pro prodlení žalovaného s jejím splácením. 7. Předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobce v zastoupení vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s detailním výpočtem její výše a informacemi o jejím vzniku. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu. 8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 9. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 29. 6. 2018, smlouvu o bezúčelovém úvěru [číslo], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na částku 68 000 Kč. [příjmení] žalovaného byla řádněpřezkoumána. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal hradit úvěrovému věřiteli úrok z čerpaného úvěru ve výši 8,90 % p. a. z vyčerpané a neuhrazené jistiny úvěru, poplatky za úkony související se smlouvou a pojištění úvěru. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobce, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalované zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Ke dni 15. 6. 2020 byl celý úvěr žalovaného zesplatněn pro prodlení žalovaného s jednotlivými splátkami. Dále byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky žalobcem v zastoupení, a to výzvou ze dne 15. 6. 2021 Ani přes výzvy žalobce žalovaný dosud na dlužnou a žalobou požadovanou částku ničeho neuhradil. 11. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2018, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 68 000 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 34 406,46 Kč. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu, stejně tak pokud jde o v úvěrové smlouvě sjednaný obchodní úrok. 15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 541 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 377 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 7 500 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 11 541 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst.