15 C 236/2021-23 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 1 499,25 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) a žalovanou byla dne 12.08.2013 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve Smlouvě seznámila. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 15.000,00 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaná zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná porušila závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 20.616,25 Kč převedla dne 02.01.2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 20.616,25 Kč na zvláštní úvěrový účet [příjmení] žalované umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 09.05.2018 zesplatnila ke dni 09.05.2018 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 20.616,25 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku [příjmení] platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. 14.05.2020 požaduje žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany [příjmení] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2020, a to s účinností ke dni 18.05.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 03.06.2020. Žalovaná byla současně vyzvána k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 1.606,70 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 1.499,25 Kč, úroků z prodlení ve výši 107,45 Kč kapitalizovaných ke dni 09.05.2018. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 29,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 1.499,25 Kč od 10.05.2018 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50% p.a. z dlužné částky ve výši 1.499,25 Kč, od 14.05.2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 21.12.2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval žalobce a žalovanou, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalobce a žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – Smlouvy o bankovních produktech a službách, Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, Všeobecných obchodních podmínek, kdy tyto prokazují vznik a obsah závazku. Dále soud k důkazu provedl oznámení o zesplatnění, výpis z úvěrového účtu, které prokazují, že žalovaná porušila podmínky smlouvy a zesplatnění úvěru právním předchůdcem žalobce. Smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o postoupení pohledávek, dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek prokazují aktivní legitimaci žalobce. Výzva k plnění a podací lístek prokazují, že žalovaná byla žalobcem vyzývána k úhradě dlužné pohledávky. 5. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 6. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2019, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 25.5.2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši úvěrového limitu 15 000 Kč a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit, zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila i další platby nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. 10. Soud přezkoum