15 C 273/2020-21 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 7 450 Kč z titulu dlužné pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum]. Dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 3 840,81 Kč, 23,72 % úrok z ročně z částky 5 737,43 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 294,50 Kč, 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 5 737,43 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - smlouvou o půjčce [číslo] kartou zákazníka, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění a podacími lístky. Tyto listiny prokazují, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované, tedy schopnost splácet zápůjčku. [příjmení] rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, ověřil informace poskytnuté žalovanou oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě zákazníka. [jméno] žalovaná prohlásila, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s uzavřenou smlouvou. Smluvní strany si sjednaly v souvislosti s výše uvedenou zápůjčkou poplatek v celkové výši 11 100 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že zápůjčku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 58 týdenních plátkách, každé ve výši 450 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaná nesplní svoji povinnost uhradit příslušnou splátku včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky v celkové výši 7 450 Kč, když jistina činila 5 737,43 Kč a dlužný poplatek 1 712,57 Kč. Žalovaná poté na dlužnou částku ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobce. Žalovaná poté na dlužnou pohledávku ničeho neuhradila a to ani po výzvě žalobce. 5. Právní poměry mezi žalobcem a žalovanou se řídí ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Žaloba je důvodná. 7. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluveným poplatkem. Žalovaná zápůjčku ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně nevrátila, když řádně a včas nehradila sjednané splátky, čímž porušila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. Zápůjčka se stala splatnou. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci. Žalovaná dlužnou pohledávku nevrátila ani po výzvě žalobce. Proto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit zbylou částku poskytnuté zápůjčky včetně zbylé dosud neuhrazené části sjednaného poplatku, sjednaný úrok a úrok z prodlení. 8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 11. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavření smlouvy, výši dlužné částky a výši poplatku. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.