15 C 4/2021-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 7 420 Kč z titulu dlužné pohledávky vyplývající ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 1 795,91 Kč, 23,72 % úrok ročně z částky 5 714,19 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 671,42 Kč, 9 % úrok z prodlení ročně z částky 5 714,19 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění a podacími lístky. Tyto listiny prokazují, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 8 000 Kč. Současně byl sjednán poplatek v celkové výši 5 920 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet úvěr. [příjmení] rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě zákazníka. Sám žalovaný prohlásil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 58 týdenních plátkách, každé ve výši 240 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaný nesplní svoji povinnost uhradit příslušnou splátku včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky v celkové výši 7 420 Kč, když jistina byla 5 714,19 Kč a dlužný poplatek 1 705,81 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Žalovaný poté na dlužnou pohledávku ničeho neuhradil a to ani po výzvě žalobce. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žaloba je důvodná. 7. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluveným poplatkem. Žalovaný úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně nevrátil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky, čímž porušil svůj závazek z této smlouvy. Úvěr se stal splatným. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku z uvedené smlouvy žalobci. Žalovaný dlužnou pohledávku nevrátil ani po výzvě žalobce. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 11. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavření smlouvy, výši dlužné částky a výši poplatku. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.