6 C 202/2020-26 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobě tvrdil, že žalovaná uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobce coby postupník, uzavřel dne [datum] s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tedy celkem částku 12 726 Kč. Tato částka měla být zaplacena ve 14 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne [datum]. Úvěr byl poskytnut dne [datum], což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná povinnost splácet dlužnou částku řádně a včas nesplnila, ocitla se v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 6 028,47 Kč, dlužným úrokem ve výši 497,56 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 549,63 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 678,82 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 071,53 Kč. Žalobce dále žádá zákonný úrok z prodlení od [datum]. 2. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, posuzoval její měsíční příjmy po odečtení závazků a pravidelných výdajů, apod. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desku. 4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení Žalobní tvrzení prokazuje žádost o úvěr, úvěrová smlouva, informace pro spotřebitele. Poskytnutí úvěru dokládá smlouva, částka byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaná se zavázala k úhradě částky poskytnuté jí jako úvěr a k úhradě sjednaných poplatků, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaná úvěr a sjednané poplatky žalobci ani jeho právnímu předchůdci řádně nesplatila. Žalovaná dluží částku uvedenou ve výroku rozsudku. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Písemnosti byly zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by oznámila poskytovateli úvěru změnu adresy. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. 6. Žalovaná zůstala nečinná, proti uplatněnému nároku ničím nebrojila, netvrdila žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázala, že by dlužnou částku nebo její část uhradila. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalované, byly doručovány na adresu jejího bydliště. 7. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 122 z.č. 257/2016 Sb. dle odst. 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru a poskytl jí peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky a sjednané poplatky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru, odsouhlasila úvěrovou smlouvu a byly jí poskytnuty standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dluh řádně neuhradila, vznikla jí tak povinnost uhradit také zákonný úrok z prodlení, smluvené sankční poplatky. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený S [číslo obč. průkazu] Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 300, tedy 900 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 2 252Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. 17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.