6 C 281/2021-36 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 27. 10. 2016 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 11. 2016. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 2 000 Kč, nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč a nesplacené poplatky za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím prostředků na dálku a to webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval. Udal své osobní údaje včetně emailové adresy, telefonního čísla. Žalovaný tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného. Poté byl žalovanému zaslán konkrétní návrh smlouvy a po její akceptaci původní věřitel vyplatil žalovanému dne 27. 10. 2016 na jeho bankovní účet částku ve výši sjednaného úvěru. Platba byla identifikována číslem variabilního symbolu. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 2 000 Kč a tento úvěr nesplácel. Žalobce žádá poplatek za poskytnutí úvěru. Poplatek byl sjednán ve smlouvě. Poplatky sjednané ve smlouvě představují náklady původního věřitele vzniklé v souvislosti s poskytnutím úvěru, zpracováním vyhodnocením žádosti, zpracováním smlouvy a dalšími úkony realizovanými v souvislosti s uzavřenou smlouvou. 2. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, prověřil osobu žadatele v dostupných databázích apod. Následně učinil závěr, že nemá pochybnosti o platebních schopnostech žalovaného a úvěr mu poskytl. 3. Žalobce coby postupník, uzavřel dne 1. 1. 2021 s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zůstal nečinný, konkludentně tedy také souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. 6. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o úvěru, její dodatek o prodloužení splatnosti včetně tabulky obsahující výpočet poplatku za prodloužení splatnosti, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, obsahující podrobné informace pro spotřebitele. Poskytnutí úvěru prokazuje výpis z účtu dokládající odeslání žalované částky. Žalovaný se zavázal k úhradě částky poskytnuté mu jako úvěr a sjednaných poplatků,, jak je uvedeno v žalobním tvrzení Žalovaný úvěr žalobci ani jeho právnímu předchůdci řádně nesplatil, nesplatil ani sjednané poplatky. Žalovaný dluží částku uvedenou ve výroku rozsudku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem datovaným 2. 2. 2021. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Písemnosti byly zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by oznámil poskytovateli úvěru změnu adresy. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. 7. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku ničím nebrojil, netvrdil žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázal, že by dlužnou částku nebo její část uhradil a to ať již žalobci nebo jeho právnímu předchůdci. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jejího trvalého bydliště. 8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 122 z.č. 257/2016 Sb. dle odst. 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 14. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru, odsouhlasil úvěrovou smlouvu a byly mu poskytnuty standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dluh řádně neuhradil, vznikla mu tak povinnost uhradit také zákonný úrok z prodlení. Jiné platby sjednané ve smlouvě pro případ jejího porušení žalobce nenárokuje. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalovaný to nezpochybnil. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. Protože žalovaný svoji povinnost nesplnil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený soudní poplatek 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. 18. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve k