6 C 298/2021-30 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 29. 11. 2016 se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 29. 12. 2016. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo svého bankovního účtu, adresu trvalého pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná od adresy trvalého pobytu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelskému účtu byl podmíněn souhlasem žalovaného s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadání bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považovala za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy žalovaným. Žalovaný rovněž při žádosti o úvěr přiložil ofocený občanský průkaz, který sloužil k ověření jeho totožnosti. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V návaznosti na výše zmíněné schválení byla stranami odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy byla žalovanému poskytnuta částka 4500 Kč se splatností dne 29. 12. 2016. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, jehož číslo uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako číslo smlouvy [číslo]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 29. 12. 2016. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 13. 4. 2021. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 4 500 Kč. Dluh byl splatný dne 29. 12. 2016. 2. Žalobce coby postupník, uzavřel dne 3. 3. 2021 s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vyvěšeny na úřední desku. 4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení Žalobní tvrzení prokazuje rámcová smlouva a smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující podrobné informace pro spotřebitele. Poskytnutí úvěru prokazuje výpis z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal k úhradě částky poskytnuté mu jako úvěr a částky sjednané jako poplatek za poskytnutí úvěru, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný úvěr žalobci ani jeho právnímu předchůdci řádně nesplatil. Žalovaný dluží částku uvedenou ve výroku rozsudku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem datovaným 13. 4. 2021. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Písemnosti byly zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by oznámil poskytovateli úvěru změnu adresy. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. 6. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku ničím nebrojil, netvrdil žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázal, že by dlužnou částku nebo její část uhradil a to ať již žalobci nebo jeho právnímu předchůdci. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho bydliště. 7. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 122 z.č. 257/2016 Sb. dle odst. 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru, odsouhlasil úvěrovou smlouvu a byly mu poskytnuty standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dluh řádně neuhradil, vznikla mu tak povinnost uhradit také zákonný úrok z prodlení. Jiné platby sjednané ve smlouvě pro případ jejího porušení žalobce nenárokuje. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalovaný to nezpochybnil.. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. Protože žalovaný svoji povinnost nesplnil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. toh