8 C 125/2021-43 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 15. 4. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 224,60 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne 25. 7. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Společně se smlouvou byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Dispozice ke smlouvě o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 25. 7. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky žalobce. Žalovaný čerpal úvěr průběžně, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, specifikované v Dispozici, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, informoval žalobce žalovaného o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 31. 3. 2020, a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Žalovaný však dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 25. 7. 2017, Dispozicemi ke smlouvě o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 25. 7. 2017, obchodními podmínkami pro vedení úvěrového účtu, Všeobecnými produktovými podmínkami žalobce a sazebníkem poplatků žalobce a výpisem ke kreditní kartě č. [spisová značka] a platební historií ke smlouvě [číslo] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 25. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr, jehož rámec činil 20 000 Kč. Z uzavřené smlouvy má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal splácet minimální splátku ve výši 5 % z úvěrového rámce, a to nejpozději do data splatnosti uvedeném ve výpise. Dále se žalovaný zavázal hradit případné úroky z úvěru, poplatky a smluvní pokuty. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 22 577,52 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalovaného zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Z výpisu účtu žalovaného má potom soud za prokázané, jakým způsobem byla úvěrovaná částka postupně čerpána. 5. Dopisem označeným jako„ Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 4. 2020 má soud za prokázané, že z důvodu prodlení na straně žalovaného s hrazením předmětného úvěru, došlo ke dni 31. 3. 2020 k zesplatnění celé dlužné pohledávky pro prodlení žalovaného s jejím splácením a dluh tak ke dni 1. 4. 2020 činil 24 287,38 Kč. 6. Předžalobní výzvou ze dne 29. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalobce v zastoupení vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s detailním výpočtem její výše a informacemi o jejím vzniku. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu. 7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 7. 2017 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr průběžně, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, specifikované v Dispozici, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, informoval žalobce žalovaného o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 31. 3. 2020, a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Ani přes výzvy žalobce žalovaný dosud na dlužnou a žalobou požadovanou částku ničeho neuhradil. 9. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2017, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 11. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 12. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 14 224,60 Kč a příslušenství, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. 13. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úko