10 C 223/2022-27 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.. 2. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky pojistného spolu s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací (dále jen " Smlouva), a to dne [datum] Účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo] dne [datum] Účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo]. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Nedílnou součástí zároveň byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ VPST“) a Ceník tarifů a služeb (dále jen„ Ceník“), se kterými žalovaný vyslovil podpisem smlouvy srozumění a souhlas. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby představuje žalovaná částka v celkové výši 4 000 Kč Podmíněnou slevu, a to v následujícím členění dle jednotlivých vyúčtování služeb: Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne [datum], skládající se z: Doúčtovaná sleva k zařízení ve výši 2 000 Kč a Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne [datum], skládající se z: Doúčtovaná sleva k zařízení ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], svoji povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil, dosud ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 5. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů – účastnickou smlouvou a následně vystavenými fakturami. O zaplacení byl žalovaný upomínán. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 6. Podle § 64 odst. 1 zákona číslo 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 7. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce takto: 10. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný prostřednictvím sítě žalobkyně využil služeb, jejichž cenu se zavázal uhradit žalobkyni, avšak žalovaný své povinnosti uhradit stanovenou cenu těchto služeb k rukám žalobkyně nedostál. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobkyni tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. 11. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.