12 C 19/2022-45 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se čerpaný úvěr a poplatky za úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná byla současně dle smluvního ujednání povinna hradit žalobci obchodní úrok z neuhrazené jistiny a dále pak měsíční poplatky za správu úvěru. Žalovaná své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnila a s úhradou poskytnutého úvěru se dostala do prodlení, když ke dni poslední splátky, tj. do 20. 8. 2018 úvěr řádně nesplatila. V důsledku tohoto prodlení vznikl žalobci nárok na úhradu neuhrazené jistiny a nárok na smluvní pokutu a úroky z prodlení. Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto postupitelem, a žalobcem, jakožto postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno žalobcem. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k uhrazení dluhu, který se ke dni sepsání žaloby sestával z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč a dalších poplatků, tj. pohledávku v celkové výši 27 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalovanou vyzýval k uhrazení dlužné částky, žalovaná však na výzvy žalobce nereagovala. Za této procesní situace tak žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. <b>4. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů, které soud v dané věci provedl, a to:</b> 5. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru a potvrzením o příjmech žalované má soud za prokázané, že žalovaná doložila, že její průměrný čistý měsíční příjem činil 13 563 Kč v roce 2017. Uvedené žalovaná doložila výplatními pásky a pracovní smlouvou. Žalovaná bydlela s druhem ve společné domácnosti. Pracovní poměr měla uzavřený na dobu určitou. 6. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] [rok], Formulářem pro Standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek ke smlouvě, přehledem KIEC3 [číslo] má soud za prokázané, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřeli úvěrovou smlouvu na 18 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet 13 měsíců s měsíční splátkou ve výši 2 390 Kč. Celkově měla žalovaná uhradit i s poplatky 30 420 Kč. 7. Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru má soud za prokázané, kolik a v jaké výši měla žalovaná na tento dluh splácet. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobce a právní předchůdce žalobce spolu uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena i pohledávka za žalovanou. 9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacím poštovním archem má soud za prokázané, že žalobce sdělil žalované, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 10. Sdělením ze dne 17. 8. 2021 a ze dne 6. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě postoupené pohledávky z titulu smlouvy o úvěru. 11. Předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021 a podacím poštovním archem má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky z titulu smlouvy o úvěru. 12. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce (respektive právního předchůdce žalobce) a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 18 000 Kč, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Žalobce přitom řádně zkoumal úvěruschopnost žalované při její žádosti o spotřebitelský úvěr. 17. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. 18. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 27 000 Kč (sestávající se z dlužných jistiny ve výši 18 000 Kč a dalších poplatků – za správu úvěru, hotovostní výběr splátek, poštovné ve výši 39 Kč a smluvní pokutu, která neodporuje výpočtu smluvní pokuty ve smyslu zákona na ochranu spotřebitelů). V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 532 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 080 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 532 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově