14 C 290/2021-40 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 1) zákona č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru (dále i jen„ ZoSÚ“) je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění [příjmení] národní bankou, vydaným dne [datum] [webová adresa] [anonymizováno] [číslo] [číslo] [datum]. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále i jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši [částka] (dále i jen„ Peněžité prostředky“) tak, že částku ve výši [částka] převedl v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu (dále i jen„ Účet Zákazníka“), tedy účet určený žalovaným a to dne [datum], čímž došlo k čerpání Peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu Smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. [příjmení] [jméno] prostředků ve výši 2500 Kč, převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodl, že poskytnuté Peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na přední straně Smlouvy o úvěru, tedy celkem částku ve výši, 40824 Kč uhradí žalovaný v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20.4.2020. Z důvodu neplnění Smlouvy o úvěru žalobce podal vůči žalovanému příslušnou žalobu k příslušnému soudu, přičemž ve věci byl vydán Rozsudek, který vydal Okresní soud [obec] dne 28.1.2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10.3.2021 a je vykonatelný (dále i jen„ Exekuční titul“), kdy pohledávka z tohoto Exekučního titulu tedy částka [částka] byla uhrazena ke dni 30.6.2021 (uhrazeno ve splátkách dle přiložené tabulky v příloze) Předmětem této žaloby není pohledávka, která byla předmětem žaloby, ve které byl vydán Exekuční titul. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění Úvěru, kdy - žalovaný byl v prodlení s placením nejméně jedné splátky - žalovaný byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů k její úhradě - žalovaný ve 30-ti denní lhůtě k tomu stanovené dlužnou splátku neuhradil, - žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru přičemž v tomto případě okamžik splatnosti neuhrazeného zůstatku úvěru nastal po uplynutí 30 denní lhůty od odeslání upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne 22.5.2020, a žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru tedy dnem [datum] (dále i jen„ Den zesplatnění úvěru“). Žalobce odeslal žalovanému [příjmení] pro smlouvu [číslo] ze dne 22.5.2020 a ze dne 24.6.2020 a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 21.7.2020, jako Oznámení o zesplatnění úvěru jehož součástí byla a je i předžalobní výzva dle 142 a OSŘ. Žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, kdy doposud žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu ve výši 9308 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky [částka] od 2.9.2020 do 30.6.2021 (výpočet vyplývá z přiložené tabulky výpočtu pokuty v závislosti na úhradách), tedy o smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, a to za výše uvedené období, které není pokryto Exekučním titulem a tato smluvní pokuta se žádá k zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů. Smlouva o úvěru prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. O zaplacení byl žalovaný upomínán. 6. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 7. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z., Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 9. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, resp. související smluvní pokuty, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 10. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný byl ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit další plnění dle smlouvy, mj. smluvní pokutu. 11. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 026,50 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 9 308 Kč. Odměna právního zástupce (1 500 Kč za jeden úkon právní služby) představuje částku ve výši 3 750 Kč (tj. za 2 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a 1 půlúkon – jednoduchá předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního