5 C 194/2022-49 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 853,88 Kč s příslušenstvím tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 873 Kč a smluvním úrokem 911,68 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Z částky, kterou se zavázal podle smlouvy právnímu předchůdci žalobce zaplatit, zaplatil pouze 16 628,82 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce se rovněž soudního jednání nezúčastnil, svoji neúčast omluvil a souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek Smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně na jeho účet peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 873,40 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 982 Kč, přičemž první splátka byla splatná [datum]. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním použitím cizí hodnoty nebo tím, za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá splnění závazku z úvěrové smlouvy podle § 2395 Občanského zákoníku. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. 12. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou, protože v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 13. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedené zjištění poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 873 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně. Žalovaný žalobci dosud zaplatil 16 628,82 Kč, vrátil tedy žalobci víc, než mu žalobce poskytl. Bezdůvodné obohacení, které žalovanému poskytnutím částky 14 000 Kč vzniklo, zaniklo tím, že celé bezdůvodné obohacení žalovaný žalobci vrátil. Žalobní požadavek tedy není ani částečně důvodný. Vzhledem k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy soud nemohl přiznat ani příslušenství pohledávky, tj. smluvní úrok, úrok z prodlení a poplatek za poskytnutí úvěru. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, který byl ve sporu v převážné části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.