6 C 151/2022-30 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný dne [datum] cestoval hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem [územní celek] [anonymizováno] a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Na žalovaném požaduje žalobce za jízdu bez platného dokladu úhradu jízdného 20 Kč a příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi dopravním podnikem [územní celek] [anonymizováno] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 2. Elektronický platební rozkaz nemohl soud vydat, neboť žalovaný je omezený ve svéprávnosti a to rozsudkem [název soudu] č.j. [spisová značka] moc 26. 6. 2017. Opatrovníkem žalovaného je paní [jméno] [příjmení], bytem [adresa] [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum]. 3. Opatrovnice žalovaného ani žalovaný se k věci nevyjádřili K Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu podle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Doručeno bylo jak opatrovnici tak žalovanému vhozením do schránky. 4. Soud provedl důkazy předložené v listinné podobě. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. Kontrola proběhla dne [datum] v čase 9:55 hod, linka [číslo] číslo vozu [anonymizováno]. Zápis o kontrole žalovaný podepsal. Totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem, který nebyl veden v době kontroly jako neplatný. Výše jízdného a příplatku k jízdnému je doložena tarifem pro MHD v [obec] a oprávněnost požadavku na zaplacení příplatku dokládají smluvní přepravní podmínky. 5. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. Soudu byla předložena i kopie oznámení o postoupení pohledávky. 6. V řízení zjistil soud, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. o.z. (z.č. 89/2012 Sb.). Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní rády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Žalovaný porušil smlouvu tím, že cestoval bez platné jízdenky. Žalovaný skutková tvrzení žalobce nesporoval. 7. Z rozhodnutí, kterým byl žalovaný omezen ve svéprávnosti zjistil soud, že žalovaný není oprávněn činit jednání, jehož majetková hodnota přesahuje 500 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný je oprávněn uzavírat smlouvu o přepravě a pokud takovou smlouvu (konkludentně) uzavře, je povinen zaplatit jízdné. Pokud tuto povinnost nesplní, je pak povinen zaplatit i přirážku k jízdnému.. 8. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující právní závěry. Žaloba je důvodná. Žalovaný použil dopravní prostředek hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Vznikla mu tak povinnost uhradit přirážku k jízdnému ( (§ 2550 o.z., § 37 odst. 5 písm. b),c), odst. 6 z.č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů respektive § 18a /1c,2c), 3) z.č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) a podle § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravní řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu. Soud žalobě vyhověl v rozsahu podané žaloby. 9. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, když ta byla splatná v den kontroly, žalobce však žádá úrok z prodlení až od data uvedeného ve výroku rozsudku. 10. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůta k plnění je dle § 160/1 o.s.ř. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Další odůvodnění rozsudku s odkazem na ust. § 157/4 o.s.ř. odpadá. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 1 000 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 2 089 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.) Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 15. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc. 16. Soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť elektronický platební rozkaz nemohl být vydán. Elektronický platební rozkaz nemohl být vydán z důvodů omezení žalovaného činit úkony přesahující částku 500 Kč. V daném případě je předmětem sporu částka vyšší. Soud tedy podle sazebníku soudních poplatků, položka 2 bod 2 z.č. 549/1991 Sb. a soudní poplatek doměřil, když tento je podle položky 1 bod 1a) ve výši 1000 Kč. Zaplaceno bylo 400 Kč. K doplacení zbývá částka 600 Kč.