6 C 26/2022-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nesplacení úvěru. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 3. 10. 2016 smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ve znění dodatku ke smlouvě ze dne 3. 10. 2016. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr na kartový účet (číslo účtu uvedeno v žalobě), přičemž limit kartového účtu byl sjednán ve výši 19 000 Kč. 2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. 3. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem, stanoveným pevnou částkou v závislosti na výši vyčerpaného a nesplaceného úvěru (jistiny) ke dni splatnosti. Výše úroku stanoveného pevnou částkou včetně pásem pro jeho stanovení byla stanovena v ceníku žalobkyně. Ke dni uzavření smlouvy činila výše úroku 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Žalovaný se zavázal uhradit veškeré pohledávky ze smlouvy formou celkových minimálních úhrad, které představují částku, kterou byl žalovaný povinen uhradit po ukončení každého účetního období, tj. kalendářního měsíce na kartový účet. Výše celkové minimální úhrady a její splatnost byla stanovena vždy v měsíčním výpisu z kartového účtu. Vše bylo sjednáno ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Výše minimální úhrady byla stanovena jako součet 3% z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a veškerých úroků z úvěru a cen vyúčtovaných za příslušné účetní období. 4. Žalobkyně byla pro případ, že by žalovaný překročil celkový úvěrový limit oprávněna prohlásit úvěr a veškeré pohledávky z úvěru nebo jejich část za okamžitě splatné a požadovat po žalovaném jejich zaplacení. Žalovaný překročil sjednaný limit kartového účtu a ani na výzvu žalobkyně ze dne 7. 11. 2020 dlužnou částku neuhradil, využila žalobkyně své oprávnění a zesplatnila celý zůstatek úvěru i s příslušenstvím a to ke dni 11. 12. 2020 a převedla pohledávku z kartového účtu na evidenční účet pohledávek (číslo účtu uvedeno v žalobě). O uvedených skutečnostech byl žalovaný informován dopisem ze dne 12. 12. 2020. 5. Ke dni 11. 10. 2021 činila dlužná částka celkem 20 272,23 Kč a skládá se z jistiny ve výši 19 790,19 Kč, řádných úroků ve výši 450,30 Kč, které přirůstaly v sazbě 12% p.a. (od 12. 12. 2020 v sazbě 8,25% p.a. a úroků z prodlení ve výši 31,74 Kč, které přirůstaly v sazbě 8,28% p.a. v období od 5. 10. 2021 do 11. 10. 2021 z dlužné jistiny. Ode dne 5. 10. 2021 nárokuje žalobkyně řádný úrok v sazbě 8,25% p.a. dle z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ([příjmení] sazba zvýšená o 8 procentních bodů a dále ode dne 12. 10. 2021 požaduje zákonný úrok z prodlení v platné sazbě 8,25% p.a., obojí z jistiny. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 6. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinná, konkludentně tedy také souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za prokázané s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Písemnosti byly žalovanému vhozeny do schránky. 7. Listinné důkazy a to smlouva o úvěru, dodatek ke smlouvě ke kartovému účtu, obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, výpisy z účtu prokazují uzavření smlouvy tak, jak tvrdí žalobkyně. Podmínky úvěru byly ve smlouvě řádně sjednány. Žalobkyně předložila dopisy, kterými byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, byl stanoven konečný termín pro úhradu před zesplatněním. 8. Právní poměry mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Protože žalovaná svoji povinnost z výše uvedené smlouvy neplnila řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše obchodního úroku byla sjednána ve smlouvě. 12. Podle ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 14. Žalovaný žádné námitky proti uplatněné žalobě nepřednesl, ani nepředložil důkazy, které by vedly k zamítnutí návrhu. Žalovaný zůstal nečinný. K jeho tíži jde i fakt, že si nezajistí vyzvedávání soudních písemností v místě trvalého pobytu. Žalobkyně svá tvrzení prokázala listinami, listiny jsou v souladu se žalobním tvrzením. Žalovaný podmínky splácení úvěru neplnil, porušil tím smlouvu a dlužné částky neuhradil ani po opakované výzvě k úhradě ze strany žalobkyně. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovaný neuhradil ničeho. 15. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s platným právním předpisem. Úrok z prodlení je žádán v zákonné výši. Smluvní úrok je žádán v souladu se smluvním ujednáním. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený soudní poplatek 812 Kč, náhradu nákladů za dva režijní paušály po 300 Kč podle § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem jsou náklady řízení v částce 1 412 Kč Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o.s.ř.