6 C 280/2022-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný dne [datum] cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Na žalovaném požaduje žalobce za jízdu bez platného dokladu úhradu jízdného 20 Kč a příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, který musel být zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Náhradní doručení je u platebního rozkazu vyloučeno. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu podle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. 4. Soud provedl důkazy předložené v listinné podobě. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. Kontrola proběhla dne [datum] v čase 13:10 hod linka [číslo]. Zápis o kontrole žalovaný podepsal. Totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem, který nebyl veden jako neplatný. Výše jízdného a příplatku k jízdnému je doložena tarifem pro MHD v [obec] a oprávněnost požadavku na zaplacení příplatku dokládají smluvní přepravní podmínky. 5. V řízení zjistil soud, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. o.z. (z.č. 89/2012 Sb.). Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní rády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Žalovaný porušil smlouvu tím, že cestoval bez platné jízdenky. Žalovaný skutková tvrzení žalobce nesporoval. 6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující právní závěry. Žaloba je důvodná. Žalovaný použil dopravní prostředek hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Vznikla mu tak povinnost uhradit přirážku k jízdnému ( (§ 2550 o.z., § 37 odst. 5 písm. b),c), odst. 6 z.č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů respektive § 18a /1c,2c), 3) z.č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) a podle § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravní řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu. Soud žalobě vyhověl v rozsahu podané žaloby. 7. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, když ta byla splatná v den kontroly, žalobce však žádá úrok z prodlení až od data uvedeného ve výroku rozsudku. 8. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůta k plnění je dle § 160/1 o.s.ř. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Další odůvodnění rozsudku s odkazem na ust. § 157/4 o.s.ř. odpadá. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč, celkem tedy 1 300 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.). Zástupce žalobce není plátce DPH. Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 13. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.