8 C 191/2021-126 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost zaplatit mu částku 15.906 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že nárok žalobce vyplývá ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi účastníky dne [datum], kdy žalovaná částka představuje neuhrazené nájemné a zálohy za služby s nájmem bytu spojené za měsíce listopad 2020 - březen 2021, na které žalobce započítal pohledávku žalovaných na vrácení složené kauce ve výši 13.000 Kč a pohledávku žalovaných na vrácení přeplatku na službách za rok 2020 ve výši 3.594 Kč. 2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovali, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavili. 3. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce žalobu vůči osobě žalované 2) v celém rozsahu zpět. Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 4. Po provedeném řízení soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovaným na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] do užívání bytovou jednotku [číslo] o velikosti 3+1 umístěnou v domě na adrese [adresa] (prokazuje nájemní smlouva z [datum]). Žalovaní předmět nájmu opustili na konci měsíce března 2021, aniž žalobci uhradili nájemné a plnění spojená s nájmem bytu za měsíce srpen, říjen a prosinec 2020 a měsíce leden a březen 2021 (prokazují předžalobní výzvy k plnění z [datum]). Žalobce na dlužné nájemné a služby spojené s užíváním bytu za dlužné období ve výši 32.500 Kč (tj. 5 x 6.500 Kč) započetl pohledávku žalovaných z titulu složené vratné kauce ve výši 13.000 Kč a pohledávku žalovaných na vrácení přeplatku na službách za rok 2020 ve výši 3.594 Kč. Žalovaní až dosud na zbývající dluh ve výši 15.906 Kč přes opakované výzvy žalobce ničeho neuhradili. 5. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Provedené důkazy pak nebyly žádnými jinými důkazními návrhy ze strany žalovaných co do jejich pravosti a pravdivosti zpochybňovány. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 6. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 téhož ustanovení pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném důkazním řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o nájmu bytu. Žalobce splnil svoji povinnost ze smlouvy tím, že přenechal žalovaným, resp. žalovanému k užívání příslušnou bytovou jednotku, žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu neplnil, když smluvené nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu řádně a včas nezaplatil. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 15.906 Kč. Žalobci zároveň vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy nastala splatnost jednotlivých žalobcem uplatněných dílčích nároků vyplývajících z nájemního vztahu. 10. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu dle ust. § 142 o.s.ř. přísluší právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.805,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 1.740 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání soudu, předžalobní výzvu k plnění), tj. 5.220 Kč. Dále soud dle § 13 stejné vyhlášky přiznal žalobci náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, 2x písemné podání soudu, výzva k plnění, účast na jednání soudu) v celkové výši 1.500 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, navýšil soud odměnu zástupce a paušální náhradu hotových výdajů o částku 1.285,20 Kč představující daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovenou ze základu ve výši 6.120 Kč. Soud oproti tomu nepřiznal žalobci náhradu cestovních výdajů ve výši 1.433 Kč, které vynaložil cestou k jednání soudu dne [datum] osobním vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], na trase [obec] – [obec] a zpět při celkové vzdálenosti 141 km a průměrné spotřebě paliva 12,3 l BA 95 na 100 km, neboť tento výdaj nelze považovat za výdaj advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., který se procesního úkonu osobně neúčastnil. 11. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.