8 C 198/2022-67 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 33.836,93 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno přečerpání peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve výši 20.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný čerpal úvěr průběžně. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, požádal právní předchůdce žalobce žalovaného o vrácení dlužné částky s tím, že dlužná částka byla převedena na evidenční účet dne [datum]. Žalovaný však dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu z [datum] má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na účtu č. [bankovní účet] ve výši 30.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrokovou sazbu z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 13,9 % ročně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zajistit na svém účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků. 5. Výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalovaný nezajistil na svém účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a povolený kontokorent ve výši 30.000 Kč přečerpal. 6. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] byla dne z [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na jehož základě byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 30.000 Kč s úrokovou sazbou 13,90 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky kontokorentního úvěru, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který se žalovanému přes opakované upomínky nepodařilo vyrovnat. Žalobce poté prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině nepovoleného debetního zůstatku 33.836,93 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 33.836,93 Kč představující nepovolený debetní zůstatek. Současně soud přiznal žalobci i nárok na zaplacení dlužných úroků z úvěru a rovněž úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve platném znění. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.258 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.354 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 504 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 4.258 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. 13. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.