12 C 115/2023-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 26 040 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč). Půjčka měla být splácena v 55 týdenních splátkách po 480 Kč v hotovosti. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ani ke dni splatnosti poslední splátky, tedy [datum], svůj závazek nesplnil. Na dluh žalovaný uhradil celkem 11 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15 040 Kč. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny 15 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku 40 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Dne [datum] se žalobce vyjádřil na výzvu soudu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že půjčku bylo možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, pročež žadatel dokládal písemná potvrzení o svých příjmech. Tyto dokumenty musely být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci před poskytnutím zápůjčky. Obchodní zástupce vyplnil do Zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. Žadatel vyplnil svůj příjem v Zákaznické kartě, kde vypsal zdroje svých příjmů a jejich výši. Řádně vyplněnou Zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechával dlužník, tedy žalovaný. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil již v samotné žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 o. s. ř.„ a contrario“. Jeho místní příslušnost je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1, 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne [datum], zveřejněná pod [číslo] Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel půjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce půjčky bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit. <b>5. Soud provedl v projednávané věci dokazování a to:</b> 6. Smlouvou o půjčce ze dne [datum] a Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši [částka] RPSN činila 215,73%. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit poplatek (poplatek za půjčku, hotovostní režim a smluvní úroky) spojený s půjčkou ve výši [částka]. Na tento poplatek žalovaný uhradil částku [částka], a zbývá tak doplatit [částka]. 7. Smlouvami o postoupení pohledávek a Oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 8. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby upomínán o zaplacení dlužné částky. 9. Sdělením žalobce ze dne [datum] spolu s nevyplněným formulářem Zákaznické karty, nemá soud za prokázané, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. 10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce v částce 15 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného nebyla nijak prokazatelně ověřována. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 26 040 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč). Půjčka měla být splácena v 55 týdenních splátkách po 480 Kč v hotovosti. RPSN činila 215,73%. Od doby uzavření této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, zavázal se uhradit i souhrnný poplatek v částce 11 040 Kč. Žalovaný od doby uzavření smlouvy uhradil žalobci celkem 11 000 Kč. 11. S ohledem na to, kdy byla smlouva o půjčce uzavřena, posuzoval soud věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 12. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle § 524 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Řádným neplněním půjčky vznikla žalovanému povinnost hradit úroky z prodlení v zákonné výši; tyto byly částečně kapitalizovány v návrhu a dále plynou tak, jak je popsáno ve výroku. 14. Ve věci je podstatné, že samotná ustanovení smlouvy o úvěru včetně smluvní podmínek (obecná ustanovení smlouvy o úvěru, smluvní ujednání smlouvy o úvěru) byla formulářově předtištěna a jednoznačně tak neumožňovala slabší straně (v daném případě žalovanému jakožto spotřebiteli) jejich modifikaci. Již v samotném návrhu na uzavření úvěru bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč podmíněno úhradou souhrnného poplatku ve výši 11 040 Kč. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr pak měla činit 215,73 %. Úvěr měl být žalovaným splácen v pravidelných 55 týdenních splátkách, každé po 480 Kč. Stanovená výše RPSN je dle soudu zcela nepřiměřená a jedná se tudíž o ujednání hrubě odporující dobrým mravům. Smlouva o půjčce byla formulářového předtištěného typu, ručně byly doplněny toliko osobní údaje žalovaného, výše půjčky, výše poplatku, celková částka, kterou se dlužník zavázal uhradit, a údaj o výši týdenní splátky. Vzhledem k tomu, že nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly tzv. Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které byly kompletně předtištěny, a v kterých byla fixně uvedena RPSN (odlišně dle doby splácení půjčky, a to pro 27 týdnů činila RPSN 460,94%, pro 40 týdnů 294,05% a pro 55 týdnů 215,73%), nemohl dlužník jakkoli vyjednávat o výši RPSN či o formulaci dalších ujednání, neboť tato byla ze strany věřitele pevně a neměnně dána. 15. Je tedy třeba konstatovat, jak dovodil i Ústavní soud ve svých rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujících úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sf