12 C 60/2023-40 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 833,52 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok dále odůvodnil tím, že uzavřel [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 113 Kč, a to ve formě úhrady zboží. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný se zavázal poskytnutou úvěrovou částku uhradit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 051 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 25,20%. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný povinen hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobce účtoval smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 30,45 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne [datum]. Den předtím, než se stal úvěr v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnil a s úhradou poskytnutého úvěru se dostal do prodlení, žalobce od smlouvy o úvěru s účinností ke dni [datum] odstoupil. Ke dni odstoupení od smlouvy se stal splatný celý úvěrový závazek, který k danému datu činil 29 833,52 Kč. Uváděná částka se sestávala z dlužné jistiny ve výši 27 359,24 Kč, úroků z úvěru do jeho zesplatnění ve výši 1 696,83 Kč, pojistného ve výši 147 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 30,45 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na tuto nereagoval. Žalovaný tak dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil a za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo ve Francii, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu aktuálním sídlem žalobce se nemůže svou intenzitou toto převážit. 4. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem souhlasil již v samotné žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů - Smlouva o úvěru prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. Výpis z úvěrového účtu (přehledu splácení) žalovaného ukazuje průběh splácení závazku, včetně prodlení. O zaplacení byl žalovaný upomínán. 6. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 9. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníkovi byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníkovi poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 10. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu dlužné úvěrové částky ve výši 29 833,52 Kč, pak tato odpovídá skutkových zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě cele vyhovět. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 397 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 126 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 750 Kč (tj. za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby – každý úkon ve výši 300 Kč a za jeden půl úkon ve výši 150 Kč (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 397 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci