12 C 96/2023-52 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 600 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč). Půjčka měla být splácena ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč v hotovosti. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ani ke dni splatnosti poslední splátky, tedy [datum], svůj závazek nesplnil. Na dluh žalovaný uhradil celkem 5 045 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 555 Kč. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny 15 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku 4 555 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Dne [datum] se žalobce vyjádřil na výzvu soudu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že půjčku bylo možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, pročež žadatel dokládal písemná potvrzení o svých příjmech. Tyto dokumenty musely být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci před poskytnutím zápůjčky. Obchodní zástupce vyplnil do Zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. Žadatel vyplnil svůj příjem v Zákaznické kartě, kde vypsal zdroje svých příjmů a jejich výši. Řádně vyplněnou Zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechával dlužník, tedy žalovaný. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil již v samotné žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 o. s. ř.„ a contrario“. Jeho místní příslušnost je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1, 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne [datum], zveřejněná pod [číslo] Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel půjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce půjčky bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit. <b>5. Soud provedl v projednávané věci dokazování a to:</b> 6. Smlouvou o půjčce ze dne [datum] a Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč RPSN činila 294,1%. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit poplatek (poplatek za půjčku, hotovostní režim a smluvní úroky) spojený s půjčkou ve výši 9 600 Kč. Na tento poplatek žalovaný uhradil částku 5 045 Kč, a zbývá tak doplatit 4 555 Kč. 7. Smlouvami o postoupení pohledávek a Oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 8. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby upomínán o zaplacení dlužné částky. 9. Sdělením žalobce ze dne [datum] spolu s nevyplněným formulářem Zákaznické karty, nemá soud za prokázané, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. 10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce v částce 15 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného nebyla nijak prokazatelně ověřována. Od doby uzavření této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, zavázal se uhradit i souhrnný poplatek v částce 9 600 Kč. Žalovaný od doby uzavření smlouvy uhradil žalobci celkem 5 045 Kč. 11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisy ze dne [datum] a [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. ZoSÚ. Právní předchůdce žalobce jednal při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) ZoSÚ, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Princip odpovědného úvěrování zahr