14 C 27/2023-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném původně určení, že je vlastníkem výše označeného vozidla s tím, že vozidlo mu prodal, ale žalovaný v rozporu s dohodou nezjistil přepis v registru, což má pro žalobce četné neblahé důsledky. 2. Žalovaný se původní žalobě bránil v tom směru, že vozidlo již rovněž nevlastní, neboť jej prodal dále. Na toto žalobce reagoval změnou žaloby ve smyslu žalobního žádání popsaného ve výroku. Soud s touto změnou souhlasil – usnesení ze dne [datum]. 3. V řízení soud vyzval žalovaného dle ust. § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) usnesením ze dne [datum], které bylo žalovanému doručeno dne [datum], aby se žalovaný ve věci vyjádřil ve lhůtě 30 dnů s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda nárok žalobce uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Žalovaný byl poučen, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Dále byl žalovaný poučen, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaný podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Na výzvu soudu je povinen tvrzený vážný důvod prokázat. Žalovaný byl dále poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 4. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na žalovaném určení. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) lze žalovat o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je zde dán podstatou věci, kdy toliko na základě této určovací žaloby mohou být postaveny najisto otázky vlastnického práva k předmětné movité věci. 5. Podle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby Podle ust. § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 6. Žalovaný na výzvu soudu dle ustanovení § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě adekvátně nereagoval, proto ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. došlo ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku. Soudu žalovaný netvrdil rozhodné skutečnosti vedoucí k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zcela, popřípadě částečně nedůvodným. Žalovaný rovněž neoznačil žádné důkazy vedoucí k tomuto závěru. 7. Povinnosti vyjádřit se ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. dostojí žalovaný pouze tehdy, jestliže z jeho včasného podání vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou zcela neuznává (což v daném případě nebylo splněno) a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, kteréžto povinnosti žalovaný také nedostál. 8. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír a vzhledem k tomu, že k výzvě soudu dle ustanovení § 114b o. s. ř. se ve stanovené lhůtě žalovaný nevyjádřil kvalifikovaným způsobem, došlo tak ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku dle § 153a odst. 3 o.s.ř. a soud rozhodl při splnění zákonných podmínek dle § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 300 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. částka 600 jako paušální náhrada za dva úkony – podání žaloby a změna žaloby. Lhůta k plnění byla i v tomto případě stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku.