5 C 351/2022-57 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 19 199,84 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. - III. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Ke smlouvě byla uzavřena mezi účastníky [příjmení], kterou byl sjednán úvěrový rámec. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky žalobce. Žalovaná čerpala úvěr průběžně, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaná zavázala splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Jelikož ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, informoval žalobce žalovanou o prohlášení jejího úvěru za splatný ke dni [datum], a současně ji vyzval k úhradě již splatné částky. Žalovaná však dosud na dlužnou částku ničeho neuhradila. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], obchodními podmínkami pro vedení úvěrového účtu, Všeobecnými produktovými podmínkami žalobce a sazebníkem poplatků žalobce a výpisem ke kreditní kartě má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr, jehož rámec činil 20 000 Kč. Z uzavřené smlouvy má soud za prokázané, že se žalovaná zavázala splácet minimální splátku ve výši 2 % z úvěrového rámce, a to nejpozději do data splatnosti uvedeném ve výpise. Dále se žalovaná zavázala hradit případné úroky z úvěru, poplatky a smluvní pokuty. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit částku 23 165,16 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalované zesplatnit v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Z výpisu účtu žalované má potom soud za prokázané, jakým způsobem byla úvěrovaná částka postupně čerpána. 5. Dopisem označeným jako„ Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že z důvodu prodlení na straně žalované s hrazením předmětného úvěru, došlo ke dni [datum] k zesplatnění celé dlužné pohledávky pro prodlení žalované s jejím splácením a dluh tak k tomuto dni činil 23 977,43 Kč. 6. Předžalobní výzvou má soud za prokázané, že žalobce v zastoupení vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s detailním výpočtem její výše a informacemi o jejím vzniku. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu déle než 7 dnů před podáním žaloby. 7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 8. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2019, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. 11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 19 199,84 Kč a příslušenstvím. Žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu a na poplatky za vedení kreditní karty, a přečerpání úvěrového rámce. Žalobci rovněž vznikl nárok na zaplacení obchodního úroku v kapitalizované výši 1 832,59 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 436 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 984 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 436 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.