6 C 258/2023-52 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou, když žalovaná byla povinna uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a dále úrok v pevně sjednané výši 1 925 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutým úvěrem a to úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 859 Kč, úhradu za výběr splátek v hotovosti ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se zavázala splácet celkovou částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. 2. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila dne [datum] a to ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 20 000,01 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 906,10 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 9 099,99 Kč, na úhradě za administrativní činnost 1 725,81 Kč a na úhradě za splátky v hotovosti v místě bydliště dlužníka částku 3 175,62 Kč. S ohledem na to, že úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k [datum], úročí se neuhrazená jistina úvěru ode dne následujícího úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15% ročně. Tato úroková sazba byla sjednána ve smlouvě. Dále je dán nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného se žalobce domáhá též úhrady sjednané smluvní pokuty. 3. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a to s účinností k [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. 4. Žalobce požaduje zaplacení této pohledávky: na dlužné jistině částku 20 000,01 Kč, na dlužném úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku ve výši 1 906,10 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 099,99 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost částku 1 725,81 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 3 175,62 Kč, na smluvní pokutě částku 8 041,20 Kč, na zákonném úroku z prodlení od data prodlení do [datum] částku 1 202,49 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 15% z jistiny ode dne [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši platné v okamžiku prodlení z částky rovnající se nezaplacené jistině a nezaplaceného sjednaného úroku tj. částky 21 906,11 Kč ode dne [datum] do zaplacení. 5. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Vycházel z údajů od žalované. Ověřil doklady žalované, nahlédl do veřejných registrů. Žalovaná sdělila údaje o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. 6. Žalovaná byla vyzvána k dobrovolnému plnění předžalobní upomínkou. 7. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo v souladu s občanským soudním řádem doručit žalované. 8. Soud nařídil jednání a z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru a zavázala se hradit na splátky úvěru měsíčně částku 2 656 Kč. Z žádosti, kterou žádala o úvěr, zjistil soud, že poskytovateli úvěru sdělila, že její jediný příjem je rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč, za bydlení a energie vydává částku 1 000 Kč a na náklady za dopravu, jídlo a osobní náklady potřebuje částku 6 320 Kč. Dle uvedeného jí tedy měla zbývat měsíčně částka 3 180 Kč. A žalovaná se smluvně zavázala hradit na dluh z poskytnutého úvěru a poplatky s tím spojené měsíčně částku téměř 3 000 Kč. Z výše uvedeného muselo být poskytovateli úvěru zřejmé, že žalovaná má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, náklady na zajištění potřeb dítěte nejsou brány na zřetel. Také částka uvedená jako částka potřebná pro osobní spotřebu, dopravu a jídlo je zcela zjevně podhodnocená, neboť tato částka činní denně jen 210 Kč v průměru. 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvy o úvěrech považovat za platné proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalované, které mu poskytla žalovaná. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalované. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Konkrétně jde o zásadu, podle které bylo možno úvěr poskytnout tomu, komu po odečtení výdajů zbyl čistý příjem rovnající se alespoň dvojnásobku měsíční splátky úvěru. Měsíční splátka úvěru v případě úvěru ve výši 20 000 Kč činila 2 656 Kč. Žalované po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu zbývala částka 3 180 Kč měsíčně, z tohoto zůstatku příjmu měla žalovaná splácet právnímu předchůdci žalobce měsíčně 2 656 Kč. Podle názoru soudu po odečtení splátek úvěrů nezbývala žalované po dobu splácení úvěru, tj. po dobu více než jednoho roku, téměř žádná částka na další výdaje osobní spotřeby nebo krytí životních potřeb. Poskytovatel úvěru nekalkuloval ani s vyživovací povinností žalované, nebral v úvahu, jak dlouho bude pobírat rodičovský příspěvek, jak staré je její nezletilé dítě. Nebral v úvahu, jakou částku potřebuje ke krytí nezbytných životních potřeb dítěte (výživa, hygienické potřeby, pleny, oblečení pro dítě). Poskytovatel úvěru se nezabýval tím, zda uvedená částka pro krytí nákladů na jídlo, běžné životní potřeby je uvedena v reálné výši. Dle názoru soudu na potřeby žalovaného a jejího dítěte nemohla denní průměrná částka ve výši cca 210 Kč absolutně stačit, když například jedna dětská jednorázová plena stojí v průměru cca 5 Kč a běžně je potřeba denně cca [číslo] kusů. Lze tedy odhadovat jen denní náklady na pleny v částce cca 40 Kč, což je měsíčně nejméně 1 200 Kč. Žalovaná si nemoha vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po takto dlouhé období nevyskytne v životě žalované nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí její možnosti zaplatit sjednané splátky, když jí z jejího příjmu po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu již zbývala částka, které jen minimálně přesahovala výši měsíčních splátek úvěru. V případě schvalování úvěru žalované nebyla dokonce dodržena ani zásada, že po odečtení výdajů z příjmu žalované jí musí zbýt alespoň částka rovnající se dvojnásobku splátky úvěru (dvojnásobek splátek úvěrů činí 5 312 Kč měsíčně, žalované však po odečtení výdajů na bydlení a osobní spotřebu zbývala pouze částka 3 180 Kč měsíčně a po odečtení splátky úvěru potom jen částka 524 Kč). Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy žalované zbývaly finanční prostředky ve výše uvedené výši, úvěr žalované poskytovat. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. 10. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované. 11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následuj