8 C 263/2023-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 34.664 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že na základě této smlouvy poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl dne [datum] na účet žalovaného a zbytek peněžitých prostředků ve výši 2.500 Kč převedl na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v celkové výši 46.000 Kč uhradí žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1.150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobcem a žalovaným dohodnuta na den [datum]. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto bylo žalovanému ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]. Následně žalovanému zaslal celkem 3 upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne [datum], [datum] a [datum]. Za každou takto odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobce požaduje uhradit celkem částku ve výši 300 Kč. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení s úhradou částky ve výši 31.512 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3.449 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28.063 Kč. Žalobce dále v souladu s čl. I. Smlouvy o úvěru požaduje na žalovanému zápůjční úrok ve výši 27,28 % z neuhrazené jistiny ve výši 1.980 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jeho úplného zaplacení. Žalobce konečně dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru požaduje za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to do okamžiku, kdy se úvěr stal splatným. Vzhledem k tomu, že žalovaný se do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do [datum] dostal do prodlení se 3 splátkami úvěru vznikl žalobci nárok na úhradu 3 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, kdy tuto částku žalobce vypočetl na částku 1.497 Kč. Tvrdil, že před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, žalovaný však žalobci až dosud na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů. Smlouva o úvěru z [datum] prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. Poskytnutí finančních prostředků prokazují výpisy z účtu z [datum] Smlouva o nájmu bytu, výplatní lístky, výpis z evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, jakož i z registru platebních informací prokazují řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Upomínání o zaplacení dluhu prokazuje výzva z [datum]. 4. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 5. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 8. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 9. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. 10. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.565 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.387 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 378 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.