14 C 11/2024-23 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2022 [číslo] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 2023 [číslo]. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti [právnická osoba], která disponuje licencí AISP – [anonymizováno 5 slov] služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 2022 [číslo] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od [právnická osoba] s.r.o., případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2023 [číslo]. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl důkazy předkládanými listinami. Uzavření smluvního vztahu dokládá žalobkyně Smlouvou o podnikatelském úvěru. Poskytnutí úvěru dokládá výpisem z bankovního účtu či Potvrzením o provedené platbě od ThePay.cz s.r.o. zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč je celkem 53500 Kč, nejpozději splatných dne 2023 [číslo]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru a informací o úvěru má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve shora popsané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství. 6. Smlouva o postoupení pohledávek prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobce. 7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením. 8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvr