3 C 38/2024-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Dále požadoval zaplacení 15 % úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zaplacení 9 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Podáním ze dne , datum, , které bylo soudu doručeno téhož dne, sdělil žalobce k výzvě soudu ohledně označení důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, že původní věřitel – společnost , právnická osoba, - řádně posoudil úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované, avšak k předmětným tvrzeným skutečnostem žalobce nemůže označit žádné důkazy. Dále žalobce uvedl, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, aby byla jistina úvěru považována za částku, o kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. V takovém případě bere žalobce zpět svůj návrh částečně zpět v části běžného úroku a úroku z prodlení do 3. dne po odeslání předžalobní výzvy a nadále požaduje, aby mu byl přiznán nárok na zaplacení jistiny poskytnutého úvěru společně s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a náhrada nákladů řízení.4. Jestliže je návrh vzat částečně zpět, soud ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do části dotčené zpětvzetím zastaví (výrok II.).5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši , částka, . Předmětná Smlouva o úvěru obsahovala prohlášení dlužníka, že dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná byla povinna poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.6. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , seznamů postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdci žalobce postoupili na žalobce pohledávku z výše uvedené Smlouvy, jakož i to, že byla žalované tato postoupení řádně oznámena dopisy zaslanými dne , datum, a , datum, .7. Z předžalobních výzev k úhradě ze dne , datum, a , datum, a podacích lístků má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce i žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o úvěru.8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, . Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právní předchůdci žalobce dne , datum, a , datum, postoupili pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Žaloba je v části, která nebyla dotčena částečným zpětvzetím ze dne , datum, , důvodná.16. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne , datum, částku v celkové výši , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaná na jistinu tohoto úvěru neuhradila ničeho, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce přitom nedoložil, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situa